Článek
Den po čtvrteční prohře s Italy, znamenající vyřazení z MS, začal pro hráče v půl desáté dobrovolnou snídaní v hotelu Lindner ve Westerburgu. O půl hodiny později se celý tým sešel, aby vyslechl závěrečnou řeč trenéra Brücknera a manažera reprezentace Vlastimila Košťála.
Kaňka na závěr
Pak následovalo balení. Poněkud smutné, protože všichni věřili, že ještě minimálně pět dní do osmifinálového duelu v Německu vydrží. "Musel jsem si sbalit během tří hodin, což byl problém," usmál se trenér Karel Brückner, když ještě na německé půdě naposledy předstoupil před novináře.
Tou dobou si už hráči balili. "Věci jsme totiž posílali do Prahy autem," vysvětlil obránce David Rozehnal. Výprava měla odletět z letiště Siegerland speciálem v šestnáct hodin, ale v tu dobu ještě hráči popíjeli na recepci hotelu Lindner u Wiesensee kávu. Stroj, který měl Nedvěda a spol. dopravit do Prahy totiž letěl do Německa z nizozemského Amsterdamu, a tak nabral zpoždění. Až před půl pátou se výprava šinula do autobusu zdobeného názvem: "Budeme se prát jako lvi, pro vítězství a fanoušky."
Skupinka fanoušků je vyprovázela potleskem, ale jen pár reprezentantů vyslyšelo jejich žádost o autogram. Největší hvězda týmu, co se týká vystupování - Jaroslav Plašil - prošel s mobilem u ucha, aniž jim věnoval jediný pohled. Škoda, že si na závěr svého vystoupení v Německu reprezentanti nevylepšili svůj mediální obraz a nechali na něm kaňku v podobě přezíravého chování.
O budoucnosti nemluvili
V Praze výprava přistála patnáct minut po šesté hodině večer. Jako první z tranzitního prostoru mezi třicítku čekajících fanoušků vešel Rozehnal následován masérem Mališem, který v ruce na památku třímal oficiální míč šampionátu s podpisy všech hráčů.
"To čekání na odlet bylo dlouhé. Ale zase jsem se stihl po obědě ještě trošku prospat, byl jsem po zápase s Italy unavený. Pak jsem si dal kafe a vyrazili," vyprávěl Rozehnal. Podle zákulisních informací však ještě před odjezdem z Westerburgu stihli někteří rychlíci partičku golfu.
Halou starého letiště v Praze Ruzyni se většina borců až na vzácné výjimky prohnala expresním tempem. Ani kapitán Galásek či matador Poborský nepromluvili o možné budoucnosti v národním týmu. Většinou za pochodu rozdali pár podpisů, jiní ani to ne. "Nechtě mě projít," rozrážel dav záložník Jan Polák, vyloučený v boji s Italy.
Ostatní byli k fanouškům vstřícnější. Myšlenkami už byli ale u svých blízkých. Všichni mysleli na dovolenou. "Mám tři týdny, než se musím hlásit v Paříži. Vyrážíme s manželkou Petrou na svatební cestu na Bali. Už se moc těším, jak si odpočinu," říkal Rozehnal. "S rodinou se vydáme k moři. Pěkně se vyhřeji," těšil se útočník Jan Koller.
Oba se shodli, že zápasy šampionátu už sledovat nebudou. "Fotbal pustím z hlavy," tvrdil Rozehnal. "Naším vyřazením pro mě turnaj končí. Dosud jsem sledoval všechny zápasy, teď už to však bude spíše jen nahodilé," usmál se Koller, než zmizel v autobuse, který hráče dovezl do hotelu Praha, kde se naposledy pozdravili s trenérem Brücknerem a rozjeli se každý po své ose.
Definitivní tečka však přišla až o pár hodin později. Tým se totiž už bez vedení a trenérů sešel v průběhu večera v Praze, aby pouze v hráčském kruhu zhodnotil nevydařené účinkování v Německu.
