Článek
S koncem kvalifikace se začalo objevovat stále více spekulací o hráčích, kteří v reprezentaci míní skončit. I vaše jméno v tomto výčtu figurovalo. Skutečně se vám honí podobné myšlenky hlavou?
Člověk přemýšlí o mnoha věcech. Zvláště teď, kdy zbývá poslední zápas s Bulharskem a kvalifikace bude u konce.
Strahovský boss Pelta ovšem po sezení s vaší radou starších tvrdil, že od nikoho z vás nemá signál, že by mínil skončit. Naopak údajně cítil touhu pokračovat a nepovedenou kvalifikaci o Brazílii napravit hned v té příští o Evropu.
Uvidím, jak se bude všechno vyvíjet a co přinesou příští dny a týdny. Člověk přece nemůže dopředu jasně říci, zda zůstane nebo ne, zda bude pokračovat či nikoli. V listopadu se hraje další příprava, pak přijde nový trenér...
Takže vaše úvahy o budoucnosti bezprostředně souvisí s novým trenérem?
Ale zase až tak jsem to nemyslel. Je ale jasné, že až nový trenér k reprezentaci nastoupí, přivede si své lidi a pochopitelně i hráče, které bude v národním mužstvu chtít. Už proto, že bude přesvědčen, že právě oni poženou český fotbal dopředu. A je úplně jedno, zda to bude ten či onen kouč.
Pelta si ovšem přeje k reprezentaci plzeňského trenéra Pavla Vrbu, byť jeho jméno ještě ani jednou nahlas nevyslovil.
Však má plné právo, aby rozhodl. Jediný, kdo k tomu má pravomoc, je on a výkonný výbor. Není rozhodně na hráčích, aby se vyslovovali, koho by za trenéra chtěli.
Předseda preferuje českou variantu, ale zároveň připouští, že kdyby jednání skončila nezdarem, poohlédne se i v cizině.
Myslím, že zahraniční trenér by to měl v Čechách hodně těžké. Stát se sice může všechno, ale k podobným úvahám jsem skeptický. Daleko důležitější než takovéto spekulace by měla být snaha, aby český fotbal šel dopředu a opět měl výsledky.
Co je k tomu zapotřebí? Čím je opětovný český fotbalový progres podmíněn?
Aby se mladí hráči výrazněji prosazovali v co nejlepších klubech a hlavně v nich pravidelně hráli. Tak, jak tomu bylo, když reprezentaci táhla a úspěchy s ní slavila generace Nedvěda, Poborského, Kollera, Ujfalušiho, Jankulovského.
Jenže podobné perspektivy nejsou momentálně příliš reálné...
Proč ne? Mladá generace perspektivu má a určitě doroste. Když se nedostane do špičkových evropských klubů, do předních podle mého určitě. A jestliže se budou mladí hráči soustavně zlepšovat, projeví se to následně i v české reprezentaci.
Ale ti mladí se budou potřebovat učit, jako jste se od starších a zkušenějších učili vy, když jste v reprezentaci začínali. Proto předseda, a nový trenér zřejmě také, stojí tolik o to, abyste pokračovali...
Uvidíme, jak všechno dopadne.
Nemluví z vás v tuto chvíli zklamání z nezdaru v kvalifikaci o Brazílii? Hořkost, že jste na světový šampionát nepostoupili?
To už nemá smysl řešit. Skupina nebyla jednoduchá, ale postoupit se z ní dalo. Za vyřazení si můžeme sami, vymlouvat se nemůžeme na nic. Třeba Itálii jsme mohli a měli doma porazit, Arménii zrovna tak, v Turíně bylo reálné se squadrou remizovat. Pak by byla celá kvalifikace o něčem jiném.
Jenže se to nestalo. Pojmenujete příčiny?
Jsou jednoduché - nedávali jsme góly. Třeba s Arménií jsme inkasovali první, namísto toho, abychom šli sami do vedení. A pak už to bylo strašně těžké. Tak bychom mohli pokračovat od jednoho utkání k druhému.
Kvalifikace o mistrovství světa je minulostí, český fotbal už proto zákonitě myslí na tu příští, v níž půjde o Evropu.
Bude hrozně důležité uspět a postoupit pošesté v řadě na evropský šampionát, takže je logické, že pod velkým tlakem bude jak trenér, který k reprezentaci přijde, tak i hráči, jež si vybere. Budou muset dát všechno pro národní tým, aby český fotbal byl zase vnímán pozitivně.
U toho byste nechtěl být? Zvláště teď, kdy jste z nového angažmá v Catanii přijel za reprezentací v náramně dobrém rozpoložení a pohodě, jež z vás sálá?
Skutečně cítím, že přestup do Itálie je změnou, která mně prospěje po všech stránkách. Fotbalové, psychické i třeba fyzické. I teď v reprezentaci to ostatně pociťuji. Působení v Bordeaux už nebylo podle mých představ. Chtěl jsem se fotbalem bavit, což se mi teď v Catanii daří. Jsem v jiném prostředí a dávám fotbalu úplně všechno. Což ostatně platí pro nynější italské angažmá, stejně jako to vždy platilo a platí i v reprezentaci. Však jsem také vždy říkal, že hrát za naši zem pro mě vždy znamenalo nejvíc.
Proč tedy uvažovat nad tím, co bude a co přinesou týdny a měsíce příští? Zvláště teď, kdy i fotbalový šéf Pelta přiznal, že sezení s vámi staršími hráči mu otevřelo oči a že spousta věcí se změní, neboť na každém detailu záleží...
To už záleželo v kvalifikaci o mistrovství světa. Představu o budoucnosti mám, jsem ale jen jedním z článků reprezentačního týmu a jeden článek tým nedělá. Proto teď prostě nechám běžet čas. Uvidím, co přinese.
