Článek
Celý on.
Věčný rebel.
Extrovert obdařený mimořádným talentem a nabitý velkými sny, jenž ovšem hledá příčiny svého nedocenění všude, jen ne v sobě.
„Mnohokrát jsem mu říkal, aby zapřemýšlel sám nad sebou a přestal obviňovat manažery a trenéry. Jenže přesvědčte ho, aby se změnil," vykládal se skepsí v hlase kouč David Moyes, který Januzaje do světa velkého fotbalu uvedl.
Měl ještě dodat - přesvědčte syna kosovských Albánců, kolem něhož se odmalička točil svět?
Vždyť Adnan si mohl vybírat a licitovat, zda chce reprezentovat Belgii, Albánii, Turecko, Srbsko nebo snad Kosovo či dokonce Anglii.
Narodil se v Bruselu, rodiče jsou kosovští Albánci, děda s babičkou Turci, on od šestnácti let žil za La Manchem.
Za Belgii dlouho nechtěl hrát
Z vějíře možností si vytáhl nakonec Belgii, i když jako kluk odmítal jezdit na srazy její reprezentační osmnáctky a devatenáctky, protože Albánie byla jeho srdci blíž.
Anglie ostatně také. Alespoň zpočátku, když na Ostrovy přišel a už v osmnácti zažil zářné chvíle. V Premier Legue nastoupil poprvé v základní sestavě Rudých ďáblů z Manchesteru a hned dal dva góly Sunderlandu.
„Je skvělý, míč ovládá přímo brilantně, jenže nikdy nepřizná, že pokaždé není na zápas připraven, jak by měl. Natož aby uznal, že ne každé utkání a soupeř vyhovuje jeho stylu hry," prozrazoval Moyes, v čem je s Januzajem největší potíž.
I proto jeho putování na hostování do bundesligového Dortmundu a Sunderlandu a nakonec přestup do španělského Realu Sociedad.
I proto přesvědčení, že si fotbalový Albion necení jeho talentu a schopností, jak by měl.
Obviňování, že ho spousta lidí kritizuje neoprávněně.
Anglie není zemí vyvolenou
Že Anglie není pravou zemí pro talent jeho formátu. I třeba proto, že by na Ostrovech musel čekat až do letošního roku, než by mohl na reprezentační dres se třemi lvy vůbec pomýšlet.
„Však to tak bylo. V Anglii jsem si vyslechl jsem spoustu kritiky, a proto jsem chtěl všem těm lidem ukázat, že jsem tady. Teď jsem dal skvělý gól skvělému soupeři a věřím, že jsem mnohým otevřel oči. Proto jsem velmi spokojen, " nemluvil třiadvacetiletý Januzaj uprostřed kaliningradské noci při dekorování jako jiní hráči, jimž cenu předávají.
Žádné fráze. Promluvy o tom, že tým je víc než individuální ocenění. Natož aby se snížil ke slov díků.
„Během roku v Realu Sociedad jsem udělal hodně práce, a proto jsem vyrostl."
Prostě Adnan takový, jak ho jeho někdejší trenér Moyes vylíčil.
Jednou nakonec poděkoval
Nakonec ale přece jen poděkoval.
To španělský kouč belgické reprezentace Roberto Martínez jako jeden z mála trenérů od Januzaje slova díků slyšel.
Za to, že ho do mužstva vybral a proti Anglii postavil. Že mu věří a dá mu příležitost i v dalších, mnohem důležitějších zápasech, které Belgii na šampionátu čekají.
To aby mohl Adnan v dresu belgických Rudých ďáblů dál otvírat oči svým kritikům.