Hlavní obsah

JAROLÍM GLOSUJE: Zodpovědnost na prvním místě. U Brazilců obzvlášť

Praha

Z původních dvaatřiceti mužstev jich v Rusku zůstalo už jen osm, takže teď můžeme žít v očekávání, co jejich čtvrtfinálové konfrontace přinesou a zda snad něco nového nabídnou. Po osmifinálových partiích, v nichž mě překvapili Japonci a Belgičané zároveň, neboť bylo obdivuhodné, jak belgický celek dokázal zareagovat na nepříznivý vývoj střetnutí a v samém závěru otočit skóre, jsem na čtyři nastávající utkání sám zvědav.

Foto: David Gray, Reuters

Kopačkou napřed šel útočník Mexika Javier Hernández do brankáře Brazílie Allisona, ale gól mu nedal. I proto, že selecao hrají v defenzivě hodně zodpovědně.

Článek

Třeba na Brazilce, kteří se mi zdají hodně silní. Zajímavé je, že mají sice ofenzivně poskládané mužstvo, ale zároveň jde o sestavu vyváženou a postavenou na pevných základech. To proto, že Casemiro a spol. uprostřed jsou nejen nesmírně pracovití ale i patřičně vycepovaní z klubů. Casemiro třeba z Realu, takže nejenže drží prostor, ale hraje i disciplinovaně. Pro hru Brazilců důležitý aspekt, stejně jako zodpovědnost, s níž zatím na šampionátu brání. Není proto určitě náhoda, že v Rusku dostali ve čtyřech zápasech jen jediný gól. Nemluvě už o tom, že pod současným trenérem Titem uhráli v pětadvaceti odehraných střetnutích devatenáctkrát nulu a ve zbylých šesti zápasech inkasovali vždy jen jeden gól. Spoléhají sice na individuality, ale mužstvo je postavené na pevných základech, čehož dokladem je, jak i na mistrovství světa zodpovědně brání.

Ostatně, i Švédy posunula do čtvrtfinále právě zodpovědnost, maximální disciplína a kvalitní obranná činnost. Švýcaři se o tom přesvědčili v osmifinále, před nimi Italové v baráži nebo Nizozemci v kvalifikaci. Skandinávci sice hrají v klasickém rozestavení 4 - 4 - 2 se dvěma útočníky, ale blokem, který na hřišti vytváří, jsou nepříjemným soupeřem pro každého. A když k tomu přidají disciplínu a přechodovou fázi, na kterou hodně spoléhají, vychází z toho účast ve čtvrtfinále. Uvidíme, jak se s jejich herním pojetím teď vyrovná Anglie.

Její zápas s Kolumbií nudil a mně osobně se ani trochu nelíbil, protože nabídl jen fauly, neustálé kouskování hry a podrážděnost hlavně ze strany Jihoameričanů.

Jó Francouzi s Argentinou, to byla jiná partie. Zajímavá, dramatická, napínavá i proto, že Argentinci dokázali otočit skóre a jít do vedení. Jenže Francouzi měli Mbappého. Neuvěřitelné, jak devatenáctiletý fotbalista vzal odpovědnost na sebe a utkání rozhodl. Mě sice nepřekvapil, neboť jsem ho sledoval, už když hrál v Monaku, ale jeho výkon proti Argentině, všechna čest. Práci s balónem ovládá, ale to dovede spousta jiných hráčů také. Jenže on je výjimečný dynamickou technikou, a hlavně tahem na bránu, což dokázal v situaci, kdy Argentincům nezbylo než ho faulovat, takže následovala penalta. Spousta jiných hráčů by do podobné situace vůbec nešla, ale Mbapé prostě své rychlosti maximálně využívá.

Právě v tom jsem viděl ostrý kontrast v porovnání s Portugalci a Španěly, dvěma týmy, které se s mistrovstvím světa už rozloučily. Hlavně na Španělsku bylo patrné, že mají mužstvo poskládané z hráčů, kteří už mají něco za sebou. A to říkám při vší úctě k Iniestovi, Ramosovi, Costovi a spol., protože klobouk dolů před tím, co dokázali. Ale už to není to, co dřív, i když fotbalové kvality jim upřít nelze. Hráli ovšem komplikovaný fotbal a scházel jim bombarďák, typický kvalitní útočník, jakým byl naposledy Raúl. Torres a spol., kteří přišli po něm, už byli jinou sortou, a i proto Španělé vypadli a čtvrtfinále se bude odehrávat bez nich.

Jsem zvědav, jestli nabídne něco nového... Kromě preferované odpovědnosti, o níž jsem se zmiňoval na příkladu Brazilců či Švédů a kterou přijali za svou i fotbalisté Chorvatska v utkání s Dány, toho moc k vidění nebylo. Třeba právě ve zmiňovaném duelu Chorvatů s Dány jsem ze zajímavosti sledoval, kolik uvidím kolmých přihrávek, náběhových situací či přihrávek za obrannou linii soupeře. A napočítal jsem jen jednu. Na Rebiče, po jehož akci následovala penalta, kterou ovšem Modrič v nastaveném čase neproměnil.

Fotbalovou kariéru nastartoval během vojny v pražské Dukly, jméno Karla Jarolíma je ovšem spojeno hlavně se Slavií, kde hrál sedm let, aby poté odešel do francouzského Rouenu a posléze Amiens. Po návratu hrál ve Slavii, Viktorii Žižkov, Benešově a Bohemians. Jako hráč vyhrál ligu s Duklou, jako trenér byl mnohem úspěšnější, neboť získal dva tituly se Slavií a jeden na Slovensku s bratislavským Slovanem. Vedle toho má na kontě vítězství v Českém poháru s Mladou Boleslaví a ve Slovenském poháru se Slovanem, během angažmá v Arábii vyhrál s klubem Al Ahlí i Královský pohár mistrů. K české reprezentaci přišel v roce 2016 z Mladé Boleslavi, ale na MS 2018 v Rusku s ní nepostoupil.

Reklama