Článek
Kluci, ale už jsou mistry světa. A přitom čtrnáct z nich hrálo na šampionátu poprvé.
I já jsem pořád v úžasu, že tak mladé mužstvo svedlo něco tak velkého. Bylo úspěšné, a proto jsem na hráče hrdý.
Sám na sebe ne? Vždyť jste je ke zlatým medailím dovedl.
O mně nemluvme, protože můj příběh je spojen s příběhem mých hráčů. Nepoznali to co já před dvaceti lety v Paříži, když jsme mistrovství světa vyhráli poprvé, nevědí, jaké to je být mistry světa, nic z toho jim stále nedochází. Proto jsem jim musel říct, jaké ohromné štěstí mají, že se jimi stali. V kariéře už víc dosáhnout nemohou, protože 15. červenec tady v Moskvě s sebou ponesou celý život.
Mluvíte o štěstí, které vaši hráči mají. Opravdu byla cesta ke Světovému poháru o štěstí?
Ne, také o fotbalových kvalitách, i když vím, kolik nedostatků jsme měli a co všechno jsme neudělali dobře. Ale když jsme neměli zápas pod kontrolou, prokázali jsme duševní sílu a psychickou odolnost, což bylo rozhodující.
Takže hlavní důvod, proč jste mistry světa?
Zásadní, protože kolektivní duch je obrovsky důležitý. Tomu ale předchází správný výběr třiadvaceti hráčů, které musíte zvolit a vybírat nejen podle jejich fotbalových kvalit, ale i s vědomím, že budou dlouho spolu a že s nimi chcete dojít do nejdále.
Vám se navzdory pochybnostem, které nominaci provázely, výběr povedl...
Rovnováha v kolektivu tolika lidí je křehká, takže není snadné ji udržet. Zvláště když jsme společně strávili 55 dnů. Ale podstata koučování spočívá právě v tom, že hráče vedete a směrujete, aby v nich stále žil kolektivní duch. Že jim opakujete: Nikdy se nevzdávejte. Nikdy nic nevzdávejte.
Proto jsou z vás šampióni?
Těmi jsme proto, že jsme většinu věcí dělali lépe než ostatní.
Lépe, a tudíž i krásněji a působivěji než ostatní?
Co je to krása? Co mám odpovědět na dotaz, zda je Francie krásným šampiónem, o němž řeknete, že hraje krásný fotbal? Jsme mistry světa a budeme jimi po celé další čtyři roky. To je třeba si pamatovat.
Francisco Seco
A navíc jste se jimi stali na šampionátu, který byl výjimečný i selháním velkých favoritů.
Nikdy jsem nezažil podobné mistrovství světa. I outsideři přijeli kondičně super připravení a zvládnutými obrannými systémy dělali obrovské problémy favoritům. Mužstva zakládající si na držení míče byla téměř do jednoho trestána rychlými výpady protivníků. Byl to prostě šampionát o kondici, atletické přípravě, obrovské intenzitě.
Francie ale měla i něco navíc.
Premisou úspěchu bylo vědomí, že umíte dobře bránit a využijete dvou tří příležitostí, které se vám v zápase určitě nabídnou.
Jako třeba vám v osmifinále s Argentinou, které bylo nejspíš na cestě k titulu klíčové?
Obtížné jsou vždy první tři zápasy ve skupině, protože ty prostě zvládnout musíte. Ve vyřazovací fázi už převládá důležitost soutěže. Neříkám, že je to snazší, ale určitě méně obtížné.
Čímž chcete říct, že cesta tam, kam se před vámi postavili Mário Zagallo a Franz Beckenbauer, kteří stejně jako vy vyhráli mistrovství světa jako hráči i trenéři, nebyla tak obtížná? Co pro vás vůbec znamená, že jste i vy součástí svaté fotbalové trojice?
Jde o velmi uzavřené společenství, takže mě to činí šťastným. Zvlášť když já nebyl takovým fotbalistou jako ti dva, neboť oni byli ve srovnání se mnou mnohem techničtějšími hráči. Přesto jsem získal tituly jako oni. Ale o moje štěstí nejde, jde o štěstí mých hráčů. Však jste je viděli.