Článek
„Jsou hrdí, že jsou Rusáci. Přímo to z nich čiší. Mají v sobě megalománii, budou se chtít naveliko předvést, že dokážou zorganizovat tak obrovskou akci. Bude to perfektní turnaj. Svět je bere jako problémovou zemi, ale jak Rusy znám, s bezpečností si poradí," říká Čížek, který vidí pouze jediný možný zádrhel. „Dopravu v Moskvě. Je tam prostě moc lidí," dodává 39letý muž. Vzhledem k tříletému působení v FK Moskva ví, o čem mluví.
Stejně tak poznal, že Rusko je opravdu zemí neomezených možností, jak se traduje. Tamní anabázi odstartoval v lednu 2003 v Kazani, kam přestoupil ze Sparty společně se stoperem Jiřím Novotným. S metropolí Tatarstánu dokázal stát udělat během 36 měsíců divy.
„Když jsem do Kazaně přišel, čekal na mě zchátralý stadión, šedivé město, oprýskané domy. Tehdy se ale blížilo tisícileté výročí založení města. Co za tři roky s městem předvedli, bylo neuvěřitelné. Vyrostly nové obytné komplexy, obchoďáky, stadióny, hokejové arény, bazény. Prostě nové město," podotýká Čížek.
S místními probíral i okupaci z roku 1968
První dny pro něj byly perné, neboť rusky se učil ve škole pouze rok. A s angličtinou u místních narazil. „S kluky z ciziny jsme se anglicky solidně domluvili. V kabině ale nebyla šance, spustili na nás rusky. Jejich hrdost jim nic jiného nedovolila. Rusové kamkoli přijedou, mluví rusky. Nezajímá je, že jim člověk nerozumí," tvrdí Čížek.
„Tehdy jsem uměl rusky akorát tak pozdravit a že jsem zapomněl domácí úkol. Naučil jsem se ale rychle, s Jirkou Novotným jsme mezi sebou mluvili česky jen o samotě," doplňuje kouč juniorského celku Jablonce.
S ruskou povahou potíž neměl. Ve fotbalové sféře ani v soukromí. Rusové prý byli vstřícní, ochotní. „Nebyli závistiví. Ve všech městech, ve kterých jsem hrál, nás čutálisty měli rádi. V Česku je to jiné. Oni pro svůj klub žijí, jsou hrdí fanoušci. V Rusku jsem byl všude strašně spokojený," pochvaluje si Čížek, jenž s místními probíral několikrát i invazi vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa v roce 1968.
„Kvůli tomu Rusy obecně moc nemusíme. Oni to tak neberou, považují nás za jakýkoli jiný normální národ. Ovšem z pozice, že jsou přece jen o něco výš," culí se Čížek, jenž v ruských klubech zažil už volnější režim. Tamní specialita báza, nekonečně dlouhá soustředění, skončila s příchody zahraničních trenérů.
Bázu nezažil
„V Kazani mi říkali, že dříve býval tým na báze zavřený devět měsíců z roku. Bez rodin. Když hráči dostali den volna, šli se zrubat. Jinak to nešlo vydržet. My jsme na bázu nejezdili kolikrát ani před zápasem," povídá Čížek.
Na Rusko má jedinou smutnou vzpomínku. Vydá však za několik: tragická nehoda letadla hokejistů Jaroslavle, za kterou hráli také tři Češi – Jan Marek, Josef Vašíček a Karel Rachůnek. „Bylo to strašné, s Honzou Markem jsme si často volali. Byl jsem zničený. O pár dnů později jsme se dozvěděli, že týden před tragédií jsme tím letadlem letěli my. Kluby si letadla pronajímaly, Jaroslavl ho měla týden po nás..."
