Článek
„Je to naprosto bláznivé. Před časem jsem analyzoval moje zápasy v reprezentaci a chování při rohových kopech. Rozhodli jsme, že nebudu zůstávat na odražený míč nebo nabíhat u zadní tyče, ale zkusím jít na přední. A vyplatilo se," smál se borec patřící Barceloně.
„Není třeba vyzdvihovat můj podíl na úspěchu. Vstřelil jsem branku, ale všichni se obětovali. Na trávníku bylo jedenáct hladových psů. A to je stav myšlení, s nímž můžeme ovládnout i poslední zápas," vyhlížel už čtyřiadvacetiletý zadák nedělní finálovou bitvu.
Francie vstupovala do zápasu s bídnou bilancí z minulých tří vzájemných zápasů s Belgií, kdy dvakrát remizovala a jednou odcházela poražena. Jenže na druhou stranu po obou konfrontacích na finálovém turnaji mistrovství světa (1938 a 1986) slavila. A dané pravidlo platí i po úterním duelu.
„Viděl jsem fotografie, jak lidé v Paříží i dalších místech slaví. Když Francie vyhrála titul před dvaceti lety, já ještě nebyl na světě. Vidět takové snímky je pro mě úžasné. Je to prostě sen. Nikdy jsem si nedokázal představit, že budu hrát na mistrovství světa. Kdyby mi někdo něco takového řekl před dvěma lety, vzal bych láhev vody a nabídl ji tomu člověku, jestli je v pořádku," smál se Kylian Mbappé, teprve devatenáctiletý útočník.
„I pro nás starší je tohle dětský sen," přitakával Oliver Giroud, o dvanáct let starší opora francouzské ofenzivy. „Myslím, že máme výjimečný tým. A všichni cítí, že jsme ještě nedokončili naši práci v Rusku," ujišťoval borec patřící Chelsea, že Francie po dvaceti letech bude znovu slavit titul.
„Zažil jsem zklamání před dvěma lety na mistrovství Evropy. A podruhé nic podobného nesmíme dopustit. Byť jde už jen o jediný krok, pořád nás čeká dlouhá cesta," přitakával Paul Pogba. „Když jsme byli prvně mistry světa, bylo mi pět let. A vybavuji si, jak byli všichni šťastní. Celá země, bez rozdílu věku. Všichni do jednoho jsme připravení udělat Francii znovu šťastnou."
