Článek
Havelková k němu potřebovala 1400 dostihů. „Na možnost překonat rekord mě na konci uplynulé sezóny upozornil majitel jednoho z koní, které jezdím. Podařilo se, je to hezké. Paní Mílu obdivuju. Vyhrát tolikrát v době, kdy jezdila, je fantastické," uvedla Havelková při úterním setkání nejlepších českých jezdkyň.
Třetí do party byla Vendula Korečková, která je za nejlepší dvojicí v těsném odstupu (147 vítězství). Výtečně se bavily. Třeba při rozpravě o metodách, jak před dostihy docílit požadovanou váhu.
„Obalím se igelitem, vezmu si zimní bundu, nasadím kulicha. Když běžím v létě u nás po vesnici, lidé volají do Bohnic," smála se Korečková. „Když jsem musela shodit, vzala jsem si kožich a šla běhat. I v horku. Ale jen na závodišti, aby mě nikdo neviděl," doplnila 78letá Hermansdorferová, jedna z dvou žen, která vyhrála Československé nebo České derby. V roce 1972 za triumf inkasovala na současnou dobu směšnou částku: 4800 korun hrubého.
Místo studií rovnou do kravína
Její cesta legendy ke koním byla smutná. Komunisté jí na počátku 50. let uvěznili rodiče, mamince po návratu na Krajském národním výboru v Prostějově oznámili, že děti musejí za takové rodiče do smrti trpět. A že mají místo v kravíně.
„Místo studia veteriny jsem nastoupila do kravína. Dopisovala jsem si ale s kamarádem, který pracoval v Chuchli. Zeptal se ředitele, jestli by mě nevzali, i když mám takový cejch. Brzy dorazil telegram: jste přijata," podotkla Hermansdorferová. Aby se vyrovnala klukům, musela tvrdě dřít.
„Víc jsem trénovala, cvičila. Třeba jsem házela balíky slámy na půdu. Rukou nebo vidlemi," pověděla bývalá rekordmanka, která si během kariéry připsala i 46 vítězství v překážkových dostizích. V jednom z nich se jí přihodila neobvyklá věc, která mohla skončit tragicky.
Zpomal, kočárek!
„Jedeme, kolega vedle mě najednou křičí: zpomal, kočárek! A skutečně, za překážkou si to vykračovala maminka s kočárkem. Zpomalili jsme, objeli ji a pokračovali," popisovala se smíchem Hermansdorferová.
Při setkání s o dvě generace mladšími kolegyněmi přišla řada na utrpěná zranění při dostizích. Otřes mozku považují za nicotnou újmu. „Klepu si na zuby, měla jsme jen zlomenou klíční kost. Kosmetická vada. Za dva týdny už jsem jezdila na koni," uvedla Havelková.
„V kariéře to byly jen škrábance. Největší zranění se mi stalo v šedesáti, na procházce se psem. Uklouzla jsem, patu jsem měla tam, kde má být nárt. Doplazila jsem se k silnici, procházejícího pána jsem poprosila, aby mi zavolal sanitku. A dal vědět mamince, aby si přišla pro psa," doplnila Hermansdorferová.
