Přiznání sparťanské hvězdy: Drogy, alkohol, myšlenky na sebevraždu. Fotbal mě zachránil

Na Letné si jistě mnou spokojeně ruce, jakou našli v zámoří posilu. I fanoušci jsou nadšení, možná si i postesknou, že takového gólového zabijáka nemají fotbalisté. Málokdo ale ví, co má mladá hráčka za sebou. O to větší poklonu by museli hvězdě Sparty složit. Ve čtyřech letech přišla o maminku a začaly těžké časy.

„Tátu to dost vzalo. Byl mým vzorem, ale v tu chvíli moc nevěděl, jak si poradit se životem. Žili jsme po hotelích, různě jsme se potloukali a stěhovali se každý týden,“ odhaluje fotbalistka, jak vypadalo její dětství.

Do ideálu mělo všechno daleko. Spolužáci okolo si užívali domácí rodinné pohody, o tom si ale Christina Burkenroadová mohla nechat jen zdát. Těžké chvíle neustála. V šestnácti podlehla alkoholu a drogám. „Měla jsem deprese. Pila jsem ve velkém a brala drogy. Stýkala jsem se se špatnými lidmi,“ uvědomuje si, že její život nabral hodně špatný směr.

Dokonce vše došlo tak daleko, že si chtěla sáhnout na život. Cítila, že je extrémně dole. „Bylo to hodně temné období, často jsem myslela na sebevraždu,“ nešetří drsnými slovy fotbalistka. „Když cítíte, že je váš život k ničemu a vy se zmůžete jen na užívání drog a pití alkoholu, tak si řeknete, že by možná bylo lepší nebýt naživu,“ dodává. Často ji prý napadalo, zda má takový život cenu. A docházela k závěru, že nemá.

Naštěstí tu byl ale ještě fotbal. Tam se mladé hráčce dařilo, i když se jinak cítila bídně. Jakmile přišla na hřiště, zářila a od lidí okolo slyšela, že to může dotáhnout jako fotbalistka hodně daleko. A tak se začala prát s nepřízní osudu a vše se začalo obracet k lepšímu. „Nakonec jsem jim uvěřila a pochopila, že jsem opravdu dobrá. Fotbal mě dostal na dvě univerzity, dostala jsem se do ligy, hrála jsem v Norsku a teď jsem v Praze. Kdybyste mi ale před šesti lety řekli, že budu hrát v Praze, odpověděla bych, že jste blázen,“ přiznává.

V rudém dresu Sparty už válí rok a půl, užívá si života v Praze a je šťastná. Všechno se změnilo k lepšímu. „Miluju každý moment svého současného života. Holky v týmu jsou skvělé. Jsem ráda za to, kde jsem. I moje minulosti mi pomáhá k tomu, abych docenila, kde momentálně jsem,“ doplňuje.