Článek
Nejspíš si blahořečíte, že vám přestup do Španělska vyšel, a že i díky vašim výkonům figuruje Sevilla mezi nejlepšími...
Před půl rokem bych opravdu nevěřil, že všechno klapne a nám se bude takhle dařit. Vždyť v Evropské lize jsme postoupili z kvalifikace do základní skupiny a z ní pak do jarní vyřazovací fáze, což byl jeden z hlavních cílů. A kdyby jen to - i v La Lize se držíme v popředí, blízko nejlepších týmů.
V tabulce jste třetí, přičemž na vedoucí Barcelonu ztrácíte sedm bodů a na druhé Atlético Madrid dokonce jen dva body. Panuje v Seville fotbalová euforie?
Samozřejmě, že fanoušci si našich výsledků i postavení v tabulce užívají a hledají přitom nejrůznější paralely. Když jsme se třeba po osmém kole ocitli na první příčce, hned připomínali rok 1946, kdy Sevilla získala jediný mistrovský titul v historii. A stejně tak po paralelách pátrali po dalších pěti kolech, kdy jsme zase vedli.
Tomáš Vaclík převzal cenu pro nejlepšího hráče španělské ligy za listopad.
www.sevillafc.es
Vy po nich nepátráte? Cožpak vás postavení v tabulce neprovokuje k tomu, abyste koketovali s myšlenkami na titul?
Koketovat s nimi můžeme, ale všichni v kabině mají zkušenosti s týmy, s nimiž figurujeme v popředí. Porazit Barcelonu, Atlético, Real? To je obtížný úkol, takže o titulu nemluvíme.
Zázraky se ale přece dějí...
Vím, v Anglii se jeden takový stal před dvěma lety, když se vítězem Premier League stal Leicester. Proto i my sníme, ale nahlas o titulu nemluvíme.
O čem tedy mluvíte?
O tom, aby se nám dařilo jako dosud, udrželi jsme si i na jaře stejnou výkonnost a splnili cíl, který je před námi od začátku soutěže. Skončit v La Lize v tabulce do čtvrté příčky a vybojovat účast v Lize mistrů. Nebo vyhrát Evropskou ligu, protože přes triumf v ní cesta do Champions League rovněž vede.
Tomáš Vaclík děkuje fanouškům po výhře na Slovensku.
Vlastimil Vacek
A co nějaký váš osobní cíl?
Ten je samozřejmě stejný, jako cíl celého mužstva, i když má motivace a mé ambice jdou ještě dál. K české reprezentaci a jejím úspěchům. Ke zdárné kvalifikaci, která nás v letošním roce čeká. K postupu na EURO 2020. Jeden velký evropský turnaj už jsem zažil v roce 2016 ve Francii, bylo to skvělé, a proto bych byl rád jeho aktérem zase.
Ani nemusíte dodávat, že samozřejmě jako brankářská jednička národního mužstva.
Jasná věc, že bych se jí chtěl stát. Zvláště, když se mně v Seville daří. Odchytal jsem třicet zápasů, což je na pět měsíců španělského angažmá docela velká porce, teď jsem byl dokonce vyhlášen hráčem měsíce. Ale Pavlenka a Koubek, s nimiž jsme se v reprezentaci sešli, mají stejné ambice. Všichni tři chceme chytat, každý z nás by rád nastupoval k nejdůležitějším zápasům jako brankářská jednička.
Reprezentační trenér Jaroslav Šilhavý slíbil, že v březnu rozhodne, kdo z vás tří se stane v národním týmu jedničkou.
Ať vybere kohokoli z nás, chybu rozhodně neudělá, protože Koubek i Pavlenka po přestupu do zahraničí měli skvělou sezonu a pomohli svým novým klubům k super výsledkům.
Ale pro vás by muselo být hodně obtížné smiřovat se zase jen s rolí náhradníka, která vám byla v Čechově reprezentační éře souzena prakticky permanentně.
To by však nic neměnilo na tom, že bych se snažil pomáhat tomu z nás, koho trenér vybere, jak to jen nejvíc půjde. Vždyť jde o celý tým, o to, abychom postoupili na závěrečný turnaj mistrovství Evropy.
