Rubriky:

Ostatní

Živě

Bývalý záložník národního týmu Urban: Hrát dvakrát s Brazílií? Úžasné!

13. března 2019 15:30 - Praha

Byl duben 1956 a do tehdejšího Československa poprvé přijela brazilská fotbalová reprezentace. Zápas na vyprodaném Strahově skončil bez branek. V srpnu pak československý národní tým odjel na památný zájezd do Jižní Ameriky, kde se s Brazilci utkal hned dvakrát. V Riu de Janeiro na stadionu Maracaná vyhrál 1:0 a o tři dny později prohrál v Sao Paulu 1:4. Ve dvou z těchto utkání (v Praze i v Sao Paulu) tehdy nastoupil ve středové řadě záložník Dukly a později redaktor Práva Ivo Urban, který je jedním ze tří žijících pamětníků tehdejších bitev.

 

Vlastimil Vacek, Právo

„Hrál jsem tenkrát za Duklu, to se ještě jmenovala ÚDA, která vládla československému fotbalu a hrála i tehdy nově založený Pohár mistrů evropských zemí, ve kterém startovali opravdu jenom mistři svých zemí. Měli jsme výborné mužstvo s Břetislavem Dolejším v brance, Láďou Novákem a Honzou Hertlem v obraně, Josefem Masopustem a Sváťou Pluskalem v záloze, v útoku byli Láďa Přáda a Jarda Borovička. I další kluci byli výborní fotbalisti. Dukla tehdy tvořila páteř národního týmu. Brazilci v té době ještě nebyli mistry světa, mužstvo se teprve rodilo, ale kdo by si s nimi nechtěl zahrát...? Pro mě bylo příjemným překvapením, když mě trenéři Antonín Rýgr a Karel Kolský, což byl i náš klubový trenér, povolali do reprezentace."

Ivo urban s fotbalovými žáčky Dukly pod sochou Josefa Masopusta

FK Dukla Praha


O zápas s Brazílií byl obrovský zájem, na lístky se stály dlouhatánské fronty. Oficiálně byla kapacita pražského Strahova 45 tisíc, ale diváků tam bylo o mnoho tisíc víc. Když rakouský rozhodčí Jiranek přivedl obě mužstva na trávník, vypadalo to, že stadion spadne...

„Atmosféra byla fantastická. Byl to můj první zápas za národní mužstvo, Pepík Masopust hrál teprve druhý. Z Brazilců jsme měli respekt, ale ne strach, i když v té době už byli jedním z nejlepších mužstev na světě a jejich technické kousky byly vyhlášené. Neviděli jsme je hrát, znali jsme je jen z pár záběrů filmových týdeníků, televize teprve začínala, o sportovních přenosech ještě nemohla být řeč. Něco jsme si o nich přečetli v novinách. Jména pozdějších mistrů světa gólmana Gilmara, obránců Níltona Santose, Djalmy Santose, de Sordiho, záložníků Zózima nebo skvělého útočníka Didiho nás neděsila. To v jejich reprezentaci ještě nebyli Pelé ani Garrincha."

Ivo Urban si na zápasy s Brazílií dobře vzpomíná

Vlastimil Vacek, Právo


Zápas skončil bezbrankovou remízou, kterou trenéři československé reprezentace brali jako úspěch a jejich brazilský protějšek Flávio Costa jako velmi dobrý výsledek. Slíbil také odvetu v Jižní Americe.

„Hrálo se ve vysokém tempu, Brazilci s míčem kouzlili, ale my se jim dokázali vyrovnat. Několikrát za zápas jsem se střetl s Níltonem Santosem, pozdějším dvojnásobným mistrem světa. První start za reprezentaci, hned doma proti Brazilcům a remíza k tomu, na to se nezapomíná."

V srpnu odcestovala československá fotbalová výprava i s Ivo Urbanem do Jižní Ameriky, poprvé v historii. Cesta trvala 29 hodin, protože se letělo s mezipřistáními v Curychu, Římě, Lisabonu, pak přes Atlantik do brazilského Recifé a teprve odtud do Ria.

„Cesta byla únavná, ale zajímavá. V Brazílii nás překvapily davy novinářů, zájem byl obrovský, i když jsme tu byli neznámým mužstvem, ale remíza ze Strahova nám udělala jméno. Brazilci byli velice přátelští a média nás provázela na každém kroku. Návštěva Ria je pro mě dodnes nejúžasnějším zážitkem. Viděli jsme slavný vrch Corcovado se sochou Krista, nejznámější symbol Ria, užili jsme si slavnou pláž Copacabana. Pro většinu z nás to bylo první setkání s oceánem. A stadion Maracaná? Viděli jsme ho předtím na obrázcích, ale realita byla neskutečná. Obří kotel pro 200 tisíc diváků, největší fotbalový stánek planety, úžasná atmosféra, umocněná stovkami bubeníků a sambou. Zápas jsem proseděl na lavičce, ale zážitek to byl neskutečný, fandilo 130 tisíc fanoušků... Jen zklamaně zahučeli, když po faulu na Pepeho Dolejší chytil Djalmovi Santosovi penaltu. Něco nepopsatelného... A fanoušci nakonec odcházeli smutní, jako po finále světového šampionátu 1950, kdy tu prohráli s Uruguayí 1:2. Náš tým vyhrál gólem Antona Moravčíka 1:0. Renomé československého fotbalu a zájem o nás ještě vzrostl."

Ivo Urban
Narozen
7. května 1931
Kluby
Slavia Praha 1943–1951 a 1963– 1964, ÚDA, resp. Dukla Praha 1952–1963.
Úspěchy
mistr ligy 1953, 1956, 1958, 1961, 1962, 1963, vítěz Československého poháru 1961, čtvrtfinalista Poháru mistrů s Duklou 1962 a 1963.
Ligové starty
198 utkání
Čs. reprezentace
4 utkání (5 utkání za B-tým)

Odveta se hrála o tři dny později na stadionu Pacaembu v Sao Paulu. Ten byl mnohem menší, ale zaplněný do posledního místečka. A 62 tisíc diváků očekávalo pomstu za porážku v Riu.

„Znovu fantastická atmosféra, takovou v Evropě prostě nezažijete. V utkání jsem nastoupil v základní sestavě a odehrál ho celé. Jenže Brazilci, nabuzení tiskem, který na nich po předchozí prohře nenechal nit suchou, nás přejeli 4:1. Nedali nám šanci, pořádně jsme na Gilmara v brance ani nevystřelili. Pepe a Zizinho nám dali po dvou gólech, Pepa Masopust, který tu získal obrovský obdiv, jen odvrátil debakl. Brazilci, to jsou fotbaloví kouzelníci z pohádkové země.

Ivo Urban s číslem 11 kráčí Central Parkem v New Yorku a hodiny ukazují čas 11:11. Fotografie je z knihy Dukla mezi mrakodrapy.

Reprofoto z knihy Dukla mezi mrakodrapy


Jihoamerické turné tehdy v roce 1956 pokračovalo v Montevideu, kde Čechoslováci prohráli s Uruguayí 1:2 bez Urbana v sestavě. Nastoupil až v dalším utkání v Buenos Aires proti Argentině, které skončilo 1:0 pro domácí. Zahrál si pak i v Santiagu de Chile, kde domácí porazili československý výběr 3:0.

„Všude bylo vyprodáno, padesáti až sedmdesátitisícové návštěvy, atmosféra na těch zápasech byla podobná, ale Brazilci přece jen byli jako fanoušci i fotbalisti nejlepší. My už jsme cítili velkou únavu, vždyť jsme sehráli během osmnácti dnů pět utkání a nalítali tisíce kilometrů, přesto tenhle zájezd je pro mě nesmrtelným zážitkem. Snem, jaký se současným českým fotbalistům asi nesplní. Ale určitě si oni i fanoušci užijí blížící se zápas proti Brazilcům doma."

Asi jako každý fotbalista si i Ivo Urban přál zahrát na mistrovství světa. V roce 1958 ani 1962 se mu to však nesplnilo.

„Snil jsem hlavně o tom, že se do Jižní Ameriky vrátím na mistrovství světa 1962 do Chile, to už jsem ale pomalu končil kariéru, bylo mi jednatřicet let a můj velký sen se mi nesplnil. V Americe jsem si přesto ještě zahrál, v té Severní, na velkolepě pojatém Americkém poháru v New Yorku. Startovala na něm skvělá mužstva, například FC Santos či America FC z Brazílie, anglický Everton nebo West Ham United a další. Dukla turnaj vyhrála čtyřikrát, ale já u posledního vítězství už nebyl, vrátil jsem se totiž do Slavie. Zato jsem si tam ale spoň zahrál proti nejlepšímu fotbalistovi všech dob Pelému. Můj kamarád a mistr sportovních povídek Ota Pavel triumf Dukly v New Yorku krásně vylíčil v knize Dukla mezi mrakodrapy. Na přebal prvního vydání dal dokonce moji fotografii z Central Parku, na níž jsem zády, na dresu číslo 11 a proti mně svítí velké hodiny a na nich čas 11:11..."

Záložník čs. týmu Ivo Urban (vpředu) v souboji s obráncem a kapitánem Brazilců Níltonem Santosem na Strahově v dubnu 1956.

archiv Ivo Urbana

Karel Felt, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní


MS v hokeji 2019

83. mistrovství světa v ledním hokeji probíhá od 10. do 26. května 2019. Pořadatelem je Slovensko, jehož národní tým začíná ve skupině A v Košicích. Český tým ve skupině B odehraje první zápas v Bratislavě, kde se právě 26. května odehraje i finále.