Rubriky:

Ostatní

Na návrat jsem neměl nastavenou hlavu, říká český fotbalista, proč dostala Slavia košem

26. května 2018 14:16 - Liberec

Sní o bitvách s evropskými velkokluby, návratu do národního týmu a prolomení střelecké smůly, ale jinak defenzívnímu záložníkovi Davidu Pavelkovi v zemi půlměsíce nechybí zhola nic. Za Kasimpasu hraje pravidelně už dva a půl roku a nyní s „tureckým Libercem" prodloužil smlouvu o další tři roky.

 

Sadece Futbol

Zdá se, že se pro vás Turecko stalo zemí zaslíbenou, vnímáte to tak?

(úsměv) Zatím to tak vypadá. Ale stále říkám, že v Turecku se můžeme spolehnout na jednu jedinou věc. A tou je, že se tady nemůžeme spolehnout vůbec na nic. I když já mám asi kliku, že jsem v klubu, který funguje na všech úrovních. Pro Turecko až netypicky. Doteď to šlapalo až neuvěřitelně a nebyl důvod něco měnit. Doufám, že se to nepokazí.

Přitom během prvního půlroku jste zažil pokus o vojenský puč i teroristický útok v Istanbulu a poté jste prohlásil, že byste raději odešel, kdyby se situace stala neúnosnou. Cítíte se nyní bezpečněji?

Obojí bylo samozřejmě nepříjemné a člověka to zasáhlo. Ale první půlrok jsem tady byl sám a žil ve fotbalové bublině, takže jsem tomu nějak nepropadal. Když jsem ale potom přivezl rodinu, pochopitelně jsme to řešili. První rok jsme byli všude hodně obezřetní. Postupem času to pak vyprchalo s tím, jak se situace relativně uklidnila. Už to ani nevnímáme. Nedávno jsme se o tom s manželkou bavili, že teď třeba běžně vyrážíme do centra, což bychom se předtím neodvážili. Myslím, že bezpečnostní situace je teď lepší, takže to nebyl ani nějaký výrazný faktor, který by ovlivnil rozhodování, jestli prodloužit, či ne.

Kdybyste kontrakt dodržel, v počtu odehraných sezón v Turecku z Čechů trumfnete Milana Baroše a pak už zbývá jen Tomáš Sivok s devíti ročníky...

A pokud vím, v Besiktasi je nejdéle sloužícím cizincem... Další tři roky si tady umím úplně v pohodě představit, ale neříkám, že když jsem podepsal na tři roky, že tu tři roky budu. Může se něco pokazit nebo na mě může čekat nějaká lepší výzva, člověk nikdy neví.

Nelákají vás evropské poháry, nechtěl byste se posunout?

Lákají! Samozřejmě s tím cílem jsem i přestupoval. Před dvěma roky na to Kasimpasa tým i měla, jenže od mého příchodu změnila koncepci. Když jsem přicházel, bylo mi 25 let a byl jsem tu druhý nejmladší. Sice nejsem ještě nejstarší, ale v sestavě jsou převážně 21 až 22letí kluci. V celém Turecku se trochu utáhly opasky, i když u nás je to spíš kontrolovaná situace, majitel to tak má v hlavě nastavený. Tým jsme teď i tak měli dobrý, jenže poháry pro nás byly přece jen vysoko, i když nakonec nechybělo moc. Chtěl bych si je znovu zahrát. Když se teď mluvilo o zájmu Slavie, tak mě jednak lákalo, že jsem mohl navázat na spolupráci s Honzou Nezmarem a trenérem Trpišovským, hlavně mě ale lákaly sportovní cíle.

Jak to tedy se zájmem sešívaných bylo?

Nějaké kontakty proběhly a nebylo to jednoduché rozhodování. Ale pro mě bylo prioritou zůstat tady, byť nebudu zastírat, že mě sportovní ambice Slavie lákaly.

Jenže její budoucnost může být všelijaká, když teď vypluly na povrch problémy zadlužené společnosti CEFC. Nepotvrdilo vám to zpětně, že jste se rozhodl dobře?

Ani ne. Myslím, že teď nikdo ani neví, jak to všechno bude. Rozhodnutí jsem udělal dávno předtím, než se tohle objevilo. Hlavně doufám, že se to už jen kvůli českému fotbalu srovná. Věřím, že jsem udělal dobré rozhodnutí především kvůli sobě a své rodině. Honza Nezmar to věděl od začátku, že mě to sice na jednu stranu láká, ale taky že jsem v hlavě ještě na návrat do české ligy nastavený nebyl. Ani mě do toho netlačili, což bylo dobrý. V cizině mě to baví a ke sportovnímu ideálu to má blízko. Kdyby se nám ještě povedlo poskočit o pár příček nahoru, tak mi tady nic nechybí.

Takhle tedy scházejí jen ty evropské poháry, které jste ochutnal s Libercem...

V Kasimpase se o nich taky hodně mluví. Ale letos jsme měli snad druhý nejnižší rozpočet a druhé nejmladší mužstvo v lize. Myslím, že v soutěži, kde rozhodují hlavně zkušenosti, protože taktika tady není na takové úrovni, nám pak právě zkušenosti v důležitých zápasech chyběly.

To mi trochu připomíná Liberec, odkud jste do Kasimpasy přestoupil.

Ano, to je pravda. S Libercem je to teď hodně srovnatelné a často to i používám jako paralelu. Letos to tak opravdu bylo. Šlo se formou hráčů spíše na hostování, ale z velkoklubů. Jde sice o skvělé fotbalisty, ale ještě jsou nevyzrálí, nejsou tolik obouchaní. Nakonec jsme se umístili na osmém místě, což je v konkurenci top klubů, které mají nesrovnatelně vyšší rozpočty a spoustu hvězd a rozdílových hráčů, nakonec hezké umístění.

To berte s nadsázkou, ale vypadá to, že jste do Kasimpasy přinesl know-how majitele Liberce Ludvíka Karla.

(směje se) To spíš já jsem, slovo zakletý asi není na místě, ale asi dělaný pro tyhle menší kluby a top kluby mi nejsou souzené...

A poslední dobou ani reprezentace. Naposledy jste oblékl dres národního týmu v listopadu 2016. Sníte o návratu?

Už to budou pomalu dva roky, letí to rychle. Jasně že o tom sním. Vždy jsem to tak měl. Snažím se hrát co nejlíp, ale jestli přijde pozvánka, už nezáleží na mně. Přiznám se, že teď jsem to už ani tolik nesledoval, protože jsem s tím nepočítal. Jinak jsem ale vždycky čekal, jestli se alespoň do širší nominace dostanu a mám být připravený, kdyby někdo náhodou nemohl.

A jaká je vaše současná pozice, jste mezi náhradníky?

Teď se mnou nikdo nekomunikoval, takže myslím, že mezi nimi momentálně nejsem.

Přijde vám, že z Turecka je složitější se do národního týmu probojovat?

Těžko říci, to posoudit neumím. Jestli to někdo posuzuje jen kvůli tomu, že jsem v Turecku, za mě je to špatně. Opravdu ale nevím, jak to je. Naposledy jsem byl s trenéry v kontaktu před Čínou a měl z toho dobrý pocit, nakonec jsem nejel. Opravdu nevím.

Když už jsme u toho čekání, přes rok a půl čekáte i na vstřelený gól. Čím to je? Z Liberce si pamatuji jiného Pavelku.

To asi každý... Jedna věc je ta, že tady hraji čistě defenzívního záložníka, defenzívní úkoly mám hodně velký. A druhá věc je, že mi to tam prostě nepadá. Přestože ofenzívu bych měl nechat na jiných, do střeleckých pozic se dostávám. Ale prostě to tam nedám. Už na to hodně myslím. V posledních týdnech se mi kvůli tomu trenér i smál a ani mě už nepouštěl při střelbě na trénink, že už se na to soustředím až moc. Nestresuju se tím, ale samotného mě to štve. Na svůj post jsem v české lize dával gólů dost. Chybí mi to, taky bych si už rád zařval gól. Ale doufám, že jsem na hřišti platný jinak.

To určitě, jinak by s vámi smlouvu neprodloužili. Naznačil jste, že již patříte k nejzkušenějším v kádru. Nečeká na vás kapitánská páska?

A to je další specifikum našeho klubu. Majitel si nepřeje, aby cizinci byli kapitáni. Už jsem jím sice letos jednou byl, když ti obvyklí byli zranění, ale jinak to má majitel nastavený tak, aby byli kapitáni Turci. Takže stále se tam najdou hráči, kteří jsou v hierarchii přede mnou. Páska pro mě ale není důležitá, nehraje to žádnou roli. Proč ovšem majitel nechce kapitánem cizince, to nevím.

Možná kvůli jazyku. Jak jste na tom vůbec s turečtinou?

To je možné. Turecky už rozumím víceméně slušně, ale mluvit mi pořád nejde, leze to ze mě jak z chlupatý deky. Stále jsem spíš takový samouk. Určitá bariéra tam asi bude vždycky. V tomhle ohledu to docela i chápu, protože kapitán si vždy před zápasem bere slovo a turecky bych to nevyjádřil stejně jako v rodném jazyce. Proto když jsme prodloužili smlouvu a děti začaly chodit do školky, začneme na podzim chodit na lekce, abychom mluvili dobře. Myslím, že když jsme tady tak dlouho, bylo by dobré ukázat k zemi respekt, přizpůsobit se a nespoléhat na překladatele na telefonu.

Hynek Preisler, Sport.cz, Právo

Časová osa: Ostatní