Článek
Po pětibrankovém výprasku asi budete mluvit o jednom z nejhorších zážitků, který ve fotbale zatím v kariéře pamatujete.
Neřekl bych. Třeba v osmnáctkách jsem párkrát kolotoč zažil. A navíc po Rostovu bych o kolotoči nemluvil, první půle proti Ukrajině byla o dost horší.
Na rovinu - máte vůbec chuť prát se za trenéra Jarolíma?
Určitě. Jezdíme na srazy, abychom reprezentovali a on je trenérem národního týmu.
Jenže pod ním prohráváte. V pondělní přípravě v Rusku pětibrankovým přídělem, čtyři dny předtím doma s Ukrajinou, když šlo o body do Ligy národů.
Nehrajeme dobře, ideální to není, ale třeba s Ukrajinou se všichni snažili odevzdat maximum. Makali, bojovali, jenže pak nás srazil gól v nastavení, z čehož se hrozně těžko zvedáme.
Říkáte, že jste makali a bojovali, jenže rozdíl mezi vámi a Ukrajinci byl evidentní. A o Rusech ani nemluvě, To jste skutečně tak špatní, že vás Ukrajina po sedmdesát minut jasně přehrává a Rusové vás vyprovodí s pětigólovým přídělem?
Jsou prostě lepší, bohužel je to tak. Není se za co schovávat, jde o realitu.
Dost bezvýchodnou a lepší budoucnost neslibující....
Nevím, zda existuje způsob, jak z nás dostat víc. Sahat není kam, takže nezbývá než věřit, že se na dalším srazu pokusíme před říjnovými zápasy se Slovenskem a Ukrajinou zvednout. I když výsledek z Ruska nám samozřejmě nepřidá.
A jak by také mohl, když jste prohráli rozdílem třídy.
Samozřejmě, rozdíl byl vidět. Rusové byli lepší a navíc proměnili šance, které jsme jim sami vlastními chybami nabídli. Dokonce i po rohovém kopu, když už jsem byl na hřišti já, což mě samozřejmě mrzelo.
Tvrdíte, že nevidíte žádnou cestu, jak se zlepšit a jak dostat z reprezentace víc. Ani ve výměně trenéra byste ji neviděl?
V trenérovi určitě příčinu nevidím. Zvlášť, když jsme tři góly dostali po individuálních chybách a čtvrtý z penalty. A totéž s Ukrajinou... I tam jsme dostali druhou branku po individuální chybě. Proto můžeme těžko něco házet na trenéra.
Nezbývá proto než se smířit s realitou.
Měli bychom si uvědomit, že éra Kollerů a Nedvědů je pryč. Oni by tenkrát hráli v Lize národů v elitním společenství, zatímco my bojujeme, abychom zůstali ve druhé lize. Je mi to hrozně líto, protože jsem součástí reprezentačního kádru, a i já bych chtěl být lepším hráčem. Jenže když vidíme individuální kvality a výkony soupeřových hráčů, musíme si přiznat, že jsou na tom lépe.
