Článek
Máte za sebou sezonu, v níž jste vylétl mezi hvězdy české ligy. Nezatočila se vám ze všeho hlava?
Vůbec. Spíš jsem si často říkal, že chybělo málo a nemuselo k tomu vůbec dojít.
Jak to myslíte?
Chtěl jsem skončit s fotbalem. Dvakrát. A není to tak dávno. Poprvé v šestnáctce Příbrami, pak o dva roky později, kdy jsem byl v devatenáctce. Nenaplňovalo mě, že jsem moc nehrál.
Byl konec opravdu blízko?
Z mé strany určitě. Naštěstí jsem měl kolem sebe trenéry, kteří o mě zabojovali. Například Petr Janota. Neřekli mi: když chceš, tak skonči. Naopak mě dokázali povzbudit, zase jsem dostal do fotbalu chuť. No, a nakonec jsem za rok a půl přestoupil do Slavie.
O to bláznivější pro vás realita je?
Je šílený, že v devatenácti jsem chtěl končit a ve dvaceti jsem dal gól v Evropské lize. Fakt vtipný. Jsem rád, že se věci hnuly tímhle směrem. Vůbec si nedokážu představit, co bych teď dělal. Buď bych šel na vysokou školu nebo bych někde pracoval. Bylo by to složitý. Tahle cesta je daleko příjemnější.
Zleva Peter Štepanovský z Brna a Jan Matoušek z Příbrami.
Kromě malé herní vytíženosti, stál za černými myšlenkami i jiný důvod?
Nemyslím. Když mladý kluk nehraje, vidí věci přehnaně černě. Vůbec zvládnout tento věk v hlavě je nejtěžší. Spousta hráčů končí v devatenácti, ve dvaceti. Přestože jsou v osmnácti považováni za obrovské talenty. Myslím, že jsem nebyl první a nebudu ani poslední, kdo takhle uvažoval.
Kdy se vám vrátila chuť do fotbalu?
Zlom nastal povedenou sezonou v devatenáctce Příbrami. Následně jsem s klubem podepsal první menší smlouvu a nastoupil do přípravy áčka pod trenérem Csaplárem. Vrátili jsme se s Příbramí do ligy, měli jsme z fotbalu radost. Vděčím panu Csaplárovi za hodně.
Jan Matoušek na tréninku české fotbalové reprezentace do 21 let.
Za co nejvíc?
Chtěl po nás, abychom hráli za každé situace, a proti kterémukoli soupeři, fotbal. Žádná destrukce, naopak maximálně konstruktivní styl. Tahle filosofie mi sedí. Vím, v lize jsou důležitější body, ale pro mě, mladého kluka, je zásadní radost ze hry. A také pro moji kariéru. Kdybychom vyhrávali jedna nula, přitom stáli v deseti vzadu a spoléhali na standardky, nikdo by si mě nevšimnul.
Je pro vás další velkou motivací uspět s jednadvacítkou? Ve čtyřech jarních přípravách oslnila, před zářijovým vstupem do kvalifikace o ME je to povzbuzující.
Mám z mančaftu skvělý pocit. Je tu perfektní parta. V kabině i v realizačním týmu. I proto dokážeme zvládat těžká utkání, například jsme porazili Rusko, které ke vynikající. Spousta kluků hrála na mistrovství Evropy se sedmnáctkou i s devatenáctkou. Budeme věřit, že se nám to podaří i potřetí.
