MADE IN ENGLAND: Loučení Vardyho, Coufala i ikonického stadionu. Jiná cesta není

„Triumf v FA Cupu je pro Crystal Palace, který ve finále porazil 1:0 Manchester City, ohromný úspěch. Klub má svou první trofej, poprvé si zahraje evropské poháry. Hned bylo vidět, co to pro hráče i všechny fanoušky znamená. Tohle je kouzlo pohárů. Hrají celou sezonu zajímavý fotbal, takový úspěch si zaslouží.

Ovšem ve finále byli lepším týmem City. Všechny okolnosti se přiklonily na stranu Crystal Palace. Vítězové přežili penaltu, skvělý výkon podal brankář Dean Henderson, který mohl být už v první půli vyloučen za hraní rukou mimo vápno. Byla to hodně sporná situace, která se pak hodně rozebírala. Samozřejmě v plném počtu a s Hendersonem, jenž byl v laufu, měl Crystal Palace daleko větší šance.

Někdo nemá rád, když se mluví o štěstí. Ale abyste dosáhli takového úspěchu, vyhráli FA Cup a porazili papírově silnější tým, tak ho zkrátka alespoň trochu potřebujete. Myslím, že finále zapadlo do celé sezony Manchesteru City. Možná jindy by své příležitosti proměnil.

Každopádně Crystal Palace dávám veškerý kredit. Myslím, že hráči, lidé v klubu i fanoušci to pořádně oslaví.

V Premier League bylo hodně emotivních loučení. Začnu v Leicesteru, kde končil útočník Jamie Vardy. Jeho příběh je neuvěřitelný a vše korunoval o víkendu proti Ipswichi, kdy dal v 500. zápase svůj 200. gól. Tohle měl asi napsané ve hvězdách.

Jeho příběh je neuvěřitelný. Četl jsem Vardyho knížku. Vím, čím si prošel, protloukal se v nižších soutěžích a nevěděl, co s ním bude. Je úžasné, jak se dokázal vykopat. Pamatuji si, když jsme s Watfordem před dvanácti lety hráli semifinále o postup z Championship proti Leicesteru. Vardy byl společně s Harrym Kanem na lavičce, nehrál, ještě nebyl pro Lišky tak důležitý.

Pak přišly jeho velké milníky: dlouhá série vstřelených gólů v zápasech za sebou v Premier League, kdy překonal Ruuda van Nistelrooije. Titul, triumf v FA Cupu. A nakonec ta zmíněná bilance 500 zápasů, 200 gólů. Leicester pomohl jemu a on mu to vždy vrátil. Byl loajální, po sestupu do Championship zůstal, nechtěl jít pryč, za což zaslouží velké ocenění.

Samozřejmě k němu patří i specifické věci. Pije Red Bull, bere si snus (speciální tabák). Ale je na to zvyklý, pomáhá mu to. Vždy se mi líbilo, jak dokáže popíchnout fanoušky soupeře. Je svůj. Na hřišti za něj mluví čísla a výkony. Vždycky měl dobrý pohyb, výběr místa v pokutovém území i střelu.

Uvidíme, jaké budou jeho další kroky. V minulosti se mluvilo o tom, že by se mohl vrátit do Sheffieldu Wednesday. Začínal tu, ale nevím, jestli je to momentálně reálné. Myslím, že by ještě rok někde Premier League hrát mohl.

Everton se po mnoha letech loučil se svým domovem. Goodison Park byl ikonický stadion. Osobně jsem tam byl jednou, ale jen jsem se rozcvičoval, do zápasu jsem nezasáhl. Každopádně moc se mi tam líbilo, atmosféra mě tam pohltila. Vím, že v posledních týdnech byl o návštěvu Goodison Parku obrovský zájem, lístky byly hodně drahé. Jeden kamarád ze Sheffieldu tam vyrazil.

Ale každá éra musí jednou skončit. Vím, že tradiční stadiony ubývají. Je škoda, že mizí, ale je potřeba se posouvat. Klub jako Everton potřebuje větší a modernější stadion. Jiná cesta není, dělají to všechny kluby. Nový stánek bude elegantní a pro hráče bude představovat lákadlo.

Nostalgie přepadne spíš fanoušky, kteří tam pravidelně roky chodili. Řekl bych, že hráči to tolik neřeší. Naopak se těší na nový stadion. Vím, jak jsme byli rádi my, když jsme se ve Slavii stěhovali do nového Edenu. Ale myslím, že i fanoušci vědí, že je potřeba jít dopředu. I oni se tam musí cítit dobře a komfortně. Navíc tyhle stadiony pak budou moct hostit například finále některého z evropských pohárů nebo Euro.

S fanoušky West Hamu se v posledním domácím zápase loučil Vladimír Coufal. Strávil v klubu skoro pět let, byl povětšinou stavebním kamenem týmu, nebyl do počtu, fanoušci ho měli rádi. Vše bylo emotivní včetně videa, které natočil. Cuf si ovace a respekt plně zaslouží.

Zapsal se tam do historie, vyhrál s klubem Konferenční ligu, což je úspěch, na který budou všichni fanoušci West Hamu vzpomínat. Počítám, že jeho jméno nebo fotka bude mít na stadionu své místo. Klobouk dolů před tím, co ve West Hamu předvedl. Myslím, že řada lidí mu nevěřila, když odcházel ze Slavie do Premier League. Stejně jako Sukovi. Oba ale ukázali, že mají kvalitu a mohou hrát tuhle soutěž. Věřím, že oba pořád mají na to, aby v ní mohli dalších pár sezon pokračovat.

Už ve středu se hraje finále Evropské ligy, Manchester United nastoupí proti Tottenhamu. Je těžké něco predikovat. Cítím, že velkou roli mohou hrát nervy. Sezona obou týmů je hodně špatná, tohle je jediný zápas, kdy ji můžou zachránit. A povede se to jen jednomu z nich. Kdybych si měl vsadit, vybral bych si Manchester United. Myslím, že má přece jen o něco kvalitnější tým.“