Článek
Spanilá jízda kvalifikací bez jediného ztraceného bodu, stejně jako dvě zmiňované výhry nad Skotskem udělaly z české reprezentace před šampionátem v Belgii a Nizozemí obrovského favorita.
„Jenže jsme dostali do skupiny Nizozemce a Francouze, s oranjes jsme prohráli penaltou, kterou sudí Collina nařídil v samém závěru zápasu, s Francií jsme v Bruggách také prohráli poté, co Gabriel namazal Henrymu na vedoucí gól a už po dvou zápasech jsme byli vyřazeni,“ vzpomíná na tažení kvalifikací a poté i na EURO 2000 útočník Vratislav Lokvenc, který ve zmiňovaných zápasech proti Skotům nastoupil.
Vratislav Lokvencfoto: archiv
Právě tato dvě utkání dopomohla českému, resp. československému fotbalu k tomu, že má v historické bilanci vzájemných zápasů nad Skotskem navrch. Až dosud se obě země utkaly patnáctkrát, přičemž osm střetnutí vyhrál náš tým, jeden skončil nerozhodně, šestkrát měli navrch Skotové, skóre 25:23 mluví rovněž pro náš fotbal.
Po zápase do historie lekce od Skotů
Vůbec nejvyšší porážku utrpěla tehdy ještě společná československá reprezentace v prosinci roku 1937, kdy při ostrovním turné podlehli Plánička, Daučík, Kolský, Říha, Nejedlý, Puč a spol. v Glasgowě Skotům 0:5.
„Tehdy jsme se vydali na zájezd za La Manche a nejprve jsme hráli s Anglií. V Londýně jsme prohráli hodně nešťastně 4:5, i když tomu zápasu by spíše slušela remíza. Však jsme na londýnském stadionu White Hart Lane hráli s domácími obrovsky vyrovnanou partii. A to do té doby Angláni rozstříleli každého, kdo se k nim z pevniny vydal. Španělům nasázeli sedm gólů, Rakušanům čtyři, Maďarům rok před námi šest. Nebýt houstnoucí mlhy, z níž se sedm minut před koncem vynořila střela sira Mattheewse a Koštálek si ji srazil do brány, nemohli nás porazit. Však i v anglických novinách tehdy uznale psali, že o výsledku rozhodla rána z noci a mlhy,“ vzpomínal na památné střetnutí i po letech Jan Říha, hned ale dodával: „V Londýně i doma po návratu nás chválili a o mě se dokonce zajímal Arsenal. Zřejmě jen ale do té doby, než nám za týden dali Skotové v Glasgowě pět branek a vrátili nás zpátky na pevnou zem.“
Před baráží se šlo klidně do kina
Naopak nejvyšší vítězství československých barev vidělo bratislavské Tehelné pole v květnu roku 1961, kdy v kvalifikaci o postup na MS 1962 do Chile rozstřílel Vytlačilův tým Skoty 4:0. Nejdůležitější byla docela určitě výhra v bruselské baráži v listopadu 1961, kdy československá reprezentace porazila Skoty brankami Pospíchala a Kvašňáka v prodloužení 4:2 a zajistila si tak postup na šampionát.
„Tehdy panovala jiná doba, takže když trenér Vytlačil viděl, jak jsme před rozhodujícím zápasem nervózní, klidně nám povolil, abychom se vydali do kina. Už se nepamatuji, jak se film jmenoval, jen vím, že byl strašně dlouhý. Do hotelu jsme samo sebou dorazili pozdě, trenér mrknul na hodiny a zahlásil: ,Doufám, že jste si patřičně odpočali, takže zítra do Skotům nandáte.´ Už proto jsem musel deset minut před koncem vstřelit druhý gól a vyrovnat, abychom pak Skoty v prodloužení doslova přejeli,“ dával s oblibou k dobrému reminiscence na Brusel autor důležitého vyrovnávacího gólu Adolf Scherer.
Bílek by si přál reprízu
Poslední vzájemné střetnutí mezi českou reprezentací a Skotskem se hrálo před rokem v říjnu v pražském Edenu, kde v kvalifikaci o EURO 2012 zvítězil Bílkův výběr trefou Hubníka 1:0.
Roman Hubník (vlevo) se sbírá z trávníku po souboji se skotským gólmanem McGregorem.foto: Právo/Jan Handrejch
„Tehdy prokázalo naše mužstvo sílu a morálku, protože po úvodní kvalifikační prohře s Litvou se zvedlo a Skoty porazilo. Ale hlavně, vůbec k ničemu je nepustilo. Byl to nejlepší zápas, který pod mým vedením reprezentace sehrála,“ přeje si před sobotní odvetou v Glasgowě kouč národního týmu Michal Bílek, aby se historie opakovala.
