Článek
„Vybavuji si okamžik první nominace velmi dobře. Byl jsem doma a šel si po obědě lehnout. Vypnul jsem si zvuk na mobilu. Pak jsem se probudil a měl asi padesát nepřijatých hovorů. Od agentů, lidí ze svazu, reprezentace i z Plzně, kde jsem tehdy působil. První myšlenka byla, co jsem provedl. A pak jsem se dozvěděl, abych se sbalil a jel do Rakouska na soustředění národního mužstva," směje se s odstupem čtyř let Darida.
Nijak netají, jak byl ze všeho vykulený. „Byl jsem vůbec poprvé s reprezentačním týmem. Úplný nováček. Sbíral jsem zkušenosti a pozoroval, jak vše chodí. Šlo o otrkávání. A tajně jsem snil, že se dostanu na mistrovství Evropy," vypravuje Darida.
Sen se mu vyplnil. Naskočil na 25 minut do duelu proti Izraelcům, v němž tehdejší Bílkův výběr slavil výhru 2:1. A Darida debut zvládl. „Zápas se mi povedl. Trenér mi pak druhý den zavolal na pokoj, ať k němu přijdu. Vybavuji si, že byl hotel dost rozlehlý a já bydlel na úplně druhém konci. Šel jsem snad pět minut a přemýšlel, jaký bude verdikt," pátrá v paměti Darida. „Byl jsem pořádně napnutý. Bylo to padesát na padesát. Jistotu jsem určitě neměl."
Následně odehrál třicet minut v generálce proti Maďarsku. A pak skočil v základní sestavě do čtvrtfinále šampionátu proti Portugalsku. „Když jsem se ráno před zápasem dozvěděl sestavu, srdce se mi rozbušilo. Ale přes den jsem získával klid a večer byl v pohodě," promítá si čtyři roky starou bitvu, po níž se Česko se šampionátem v Polsku a na Ukrajině loučilo.
Během dalších sezón prožil Darida raketový vzestup. Plzni pomohl do Ligy mistrů, přestoupil do Freiburgu a poslední sezónu absolvoval v Hertě Berlín. Souběžně se změnila i záložníkova role v reprezentaci. „Patřím k hráčům s větším počtem startů. Čeká se, že nebudu jen do počtu. Před čtyřmi lety jsem při srazech reprezentace doufal, že se na hřiště podívám. Dnes se připravuji s vědomím, že mě čeká delší časové vytížení," neděsí se Darida odpovědnosti před cestou na šampionát do Francie.
