S Macelou zůstal až do poslední chvíle. Luděk byl férový, rovný chlap, smutní Rada

Další smutná zpráva pro pražskou Duklu a s ní i pro celý český fotbal. Loni v červnu na Julisce oplakali odchod Josefa Masopusta, rok poté ve stejném měsíci zemřel i Luděk Macela. Bylo mu 65 let.

„Bohužel, tak už to chodí. Pan Masopust měl svůj věk. Luděk byl na můj vkus až příliš mladý na to, aby ho ten nahoře musel povolat," smutní Petr Rada.

Spojil je fotbal, jen málokdo však měl z bývalých spoluhráčů a parťáků k Macelovi tak blízko jako on. „Posledních deset let navíc bydlel vedle mě, takže jsme se navštěvovali."

U Macelova lůžka seděl ještě pár hodin před jeho smrtí. „Chodil jsem za Luďkem do nemocnice, naposledy ještě ve středu... Seděl jsem u něj, byla tam i jeho manželka. Luděk už byl pod prášky, takže mě nevnímal," žehrá Rada na neúprosný osud.

„Luděk byl férový, rovný chlap. Pro fotbal na všech úrovních toho udělal hrozně moc. Myslím, že nikdo proti němu nemůže říci ani to nejmenší," zdůrazňuje Rada.

Macela po skončení kariéry u fotbalu zůstal a byl velmi činorodý.

„Všechno dělal podle svého nejlepšího přesvědčení. Vedl třeba nadaci pro bývalé reprezentanty a hodně toho pro ně vybojoval. Jako šéf svazové komise rozhodčích byl jeden z nejlepších. Jeho dítětem pak byl fotbal v Černolicích. Byli nadšení, že tam takového člověka mají. I z toho je jasné, že se věnoval fotbalu na všech úrovních," cení si Rada.

V posledních dnech zoufale sledoval, jak o přítele přichází.

„Od pátku jsem za ním chodil každý den. Nebyl pro mě jen spoluhráčem, ale také velkým a čestným kamarádem. Tak si ho na Dukle, a vlastně v celém fotbale, budeme pamatovat navždy," ujišťuje Rada.