Článek
„Srazil nás první gól těsně před přestávkou," promítal si průběh nedělního duelu jednadvacetiletý Schick, když opouštěl útroby stadiónu v Tychách. „Zlomilo nás, když jsme pak inkasovali hned po přestávce znovu. Nerezignovali jsme a kvůli lidem se snažili se zápasem něco udělat. Ale Němci už po druhé trefě byli v klidu a nebáli se hrát," věděl Schick.
Po trefě Gnabryho z padesáté minuty hodně rozčíleně gestikuloval směrem k defenzivním hráčům. „Věděli jsme, že druhý gól nesmíme dostat. Měl jsme pocit, že branka byla důsledkem špatné komunikace a kluci spolu mohli lépe mluvit. Samozřejmě v tom z mé strany byly emoce, to se stává," krčil rameny Schick.
Zápas hodně prožíval. Bojoval, chodil do soubojů a dřel ze všech sil, byť se mu nedostalo příliš velké podpory od spoluhráčů. „Mám pořád velkou motivaci," ujišťoval borec, který by se mohl stát posilou finalisty Ligy mistrů a šampióna italské ligy.
V druhém poločase měl dvě velké šance, ovšem vždy míč poslal nad branku. „Při první příležitosti mi obránci zakončení zablokovali, balón se ke mně odrazil ze skrumáže, a tak jsem rychle zkusil vystřelit. Druhé zakončení mě mrzí, protože jsem chtěl střílet po zemi na první tyč, ale asi jsem míč blbě trefil," litoval Schick.
Ze zápasu si odnesl spoustu šrámů. „Zápas hodně bolel. Dostal jsem nakopáno, bylo tam několik tvrdých zásahů. Musím říct, že rozhodčí mohl hráče chránit trochu více," mínil mladý útočník, jenž doufá, že naděje na postup do semifinále pořád žije. „Není důvod něco balit. Zkusíme vyhrát oba zbývající zápasy s Itálií i Dánskem. Myslím, že Němci byli hodně dobří, ale nepůsobili na mě suverénně. Italové budou možná ještě o něco těžším soupeřem," přemítal borec, jemuž je Apeninský poloostrov už rok domovem.
