Článek
Pavel Nedvěd jako kapitán reprezentace.
Pavel Nedvěd se raduje po vítězné baráži s Norskem.
Pavel Nedvěd s rodinou.
Pavel Nedvěd a trenér Karel Brückner.
Definitivní rozhodnutí jste chtěl oznámit v pondělí. Proč jste vše o den odložil?
Vzal jsem si ještě 24 hodin na uspořádání myšlenek. V posledních dnech jsem o tom hodně uvažoval, chtěl jsem si ještě sednout s trenérem Brücknerem. Zasloužil si to.
Mohl tento rozhovor zvrátit vaše rozhodnutí?
Z určité části mohl. Ale poslední dny jsem byl rozhodnutý, že končím. Trenér měl spoustu argumentů. Nebylo to o tom, že by mě přemlouval, abych reprezentoval. To nikdy nikdo nemusel.
Jak se vám v posledních dnech spalo?
Abych se přiznal, moc jsem toho poslední noc nenaspal. Všechno jsem si promítal od začátku - co mi řekl trenér, co jsem chtěl já. Noc nebyla klidná, ale jsem rád, že už padlo to rozhodnutí.
Které důvody vás přiměly k ukončení reprezentační kariéry?
Prvním je věk, pak jsem se také rozhodl zůstat s rodinou v Juventusu. Tam budu hrát v uvozovkách jenom druhou ligu. Bylo by pro mě těžké se motivovat jenom pro zápasy reprezentace. Byl jsem zvyklý celý život hrát těžké zápasy a jimi jsem byl dobře připravený i na nároďák. Nechtěl bych končit špatně, aby to nebylo dobrý. Mám i co vracet rodině. Obětovala mi všechno a já jí teď můžu vše vrátit. Zaslouží si to.
Jaké nejhezčí chvíle v reprezentaci si vybavujete?
Radši ani nebudu vzpomínat. Není ještě ten moment, kdy bych na tyhle věci chtěl myslet. Nároďák mi dal spoustu emocí, krásných chvil, hezkého fotbalu. Bude mi chybět, ale každý musí jednou odejít.
Po mistrovství světa skončil v národním týmu Karel Poborský. Mluvil jste s ním o svém kroku?
Mluvili jsme spolu. Každý se ale musí rozhodnout sám za sebe. Naše generace už tady skoro není. Trenér začíná novou fázi. S novým mužstvem, s novýma lidma. To je naprosto správné. My jsme to ukončili na mistrovství světa. I když ne tak, jak jsme si představovali...
Jaké máte pocity? Je to příprava na definitivní konec kariéry?
Není jednoduché skončit. Možná to teď budu mít lehčí, až budu chtít skončit úplně. Pak to možná bude jednodušší. V pětatřiceti jdeme my fotbalisti do důchodu a musíme začít něco jiného. A to nejde za chvilku.
Máte už plány co dál?
Zatím ne. Přemýšlel jsem, že tenhle rok chci pomoct Juventusu do Serie A. To by pro mě mohlo znamenat konec všech motivací a bylo by to hezké ukončení. Ale uvidíme, rok nebo dva bych chtěl ještě hrát.
A potom?
Budu se věnovat rodině, manželce, dětem. Žena mě hodně ovlivnila, stejně jako celá rodina. Jak jsem už říkal, chci jim vše vrátit. Vést děti ke sportu, trávit s nimi víc času.
