Článek
Co se vám honilo hlavou v utkání se Srby během posledního poločasu v reprezentačním dresu?
Bylo toho moc. Hrozně těžko se mi o tom hovoří. Bylo to totiž hodně emotivní. Hlavou mi proběhla celá kariéra. Převažovaly vzpomínky na fotbalové začátky ve Spartě i v národním týmu. Na trenéry, pod kterými jsem v něm nastupoval. A samozřejmě taky na všechny spoluhráče. V reprezentaci byla vždycky skvělá parta a skoro pokaždé jsme předváděli výborný fotbal. Atmosféry kolem nároďáku si užívám úplně naposledy. Je to pro mě hodně těžké.
Jste určitě rád, že jste se podílel na akci, z které vstřelil Štajner vedoucí gól...
Já jsem to ale téměř nevnímal. Skoro ani nevím, jak jsem ten poločas odehrál. Z utkání si takřka nic nepamatuji. V mém případě to tentokrát nebylo moc o fotbale, ale spíš o emocích. Úplně se mi rozklepaly nohy a při odchodu ze hřiště mi vhrkly do očí slzy. Byl jsem hodně dojatý. Přičinili se o to i skvělí diváci v Uherském Hradišti. Samozřejmě mě těší, že jsem byl při rozlučce na hřišti tu vydařenější polovinu střetnutí.
Nenapínal jste příliš dlouho spoluhráče konečným rozhodnutím?
Myslím, že ne. Možná se někomu může zdát, že jsem se měl rozhodnout dřív. Já jsem ale potřeboval trochu času, abych neudělal něco špatně. Nakonec jsem dospěl k názoru, že ta správná chvíle pro můj odchod z reprezentačního mužstva už nadešla.
Jak vidíte budoucnost české reprezentace?
Jsem přesvědčen, že o ni nemusíme mít navzdory nevydařenému středečnímu duelu se Srbskem žádné velké obavy. V kvalifikaci o účast na evropském šampionátu nás sice čeká obtížná skupina, avšak já věřím, že je v našich silách v ní uspět. Máme celou řadu mladých fotbalistů, kteří se o postup určitě poperou ze všech sil. Moc jim přeji úspěch.
A co teď budete dělat v době reprezentačních soustředění vy?
Hrát druhou italskou ligu za Juventus. A pokud budu mít víc volného času, věnuji ho rodině. A taky se snad víc dostanu na golf.
