Kvalifikační zmar Čechů: Do Ruska se český tým nedostal, Pelta však Jarolíma nezastřelil

Problém však spočíval v tom, že se Jarolímovi času zoufale nedostávalo.

Zvláště, když start kvalifikace o Rusko byl naplánován už na 4. září 2016 do Prahy, kam přijeli osmifinalisté evropského šampionát ve Francii Severní Irové, zejména když Jarolím pracoval dál na dvou frontách a mužstva se na plný úvazek ujal až pár dnů před startem kvalifikace. Sehrál s ním jeden přípravný zápas proti Arménii, v němž český tým vyhrál 3:0, a hned hrál o postupové body.

Netrvalo sice dlouho, než se mladoboleslavští fotbalisté z evropské pohárové scény poroučeli, ale i tak se novému reprezentačnímu kouči zoufale nedostávalo času. Zvláště po otřesech, které po EURO 2016 s reprezentací zalomcovaly.

Vlastimil Vacek

A to vše po týdnech nejistoty, během nichž Jarolímův předchůdce Pavel Vrba u národního týmu překvapivě a bez předchozího upozornění u národního mužstva skončil a zamířil do ruské Machačkaly, kdy se celý zástup zkušených fotbalistů tvořících po léta kostru týmu postupně s rozloučil s reprezentační kariérou a kdy se Jarolím vykoupený z Mladé Boleslavi za deset miliónů dál angažoval na dvou frontách.

Klubové i reprezentační.

Přitom mu bylo jasné, že nemůže počítat s Čechem, Plašilem, Limberským, Hubníkem, Lafatou a že je utopií spoléhat na návrat a pomoc věčně zraněného a se zdravím lavírujícího Rosického, že mnozí hráči jsou zranění nebo si teprve přivykají na nové angažmá, že nemá a nebude mít ani čas, ba ani prostor, aby potencionální adepty svého výběru patřičně otestoval a prověřil, aby s vybraným kádrem absolvoval soustředění, sehrál alespoň několik přípravných zápasů a mohl si tak udělat úsudek nejen o hráčích, ale i o náročnosti kvalifikační mise, která ho čeká.

„Skutečně to není komfortní situace, ale co mi zbývá? Musím se s ní poprat a vyrovnat. Především půjde o týmovou práci, takže pro společný úspěch se musí každý hráč maximálně obětovat. Reprezentace by pro každého z nich měla znamenat výzvu," připouštěl trenér Jarolím, že jediné přípravné utkání proti Arménii sloužící k otestování výběru, který si na první a jediný sraz pozval, mu k důkladnému poznání příliš nepomůže.

Spadl doslova po hlavě do vířících vod třetí evropské skupiny, přesto věřil, že k ruským břehům doplave. Nebo se k nim spíš doplácá, neboť i jemu bylo předem jasné, že obhájci světového zlata Němci nasazení do čela skupiny ujedou ostatním nikoli o parník, ale o celé desítky námořních mil.

Se Severním Iry si to však chtěl rozdat. S Nory také. A na reprezentace Ázerbájdžánu a San Marina si samo sebou troufal také.

Luboš Pavlíček

„Už dvakrát jsme na mistrovství světa absentovali, proto se pokusíme dosáhnout na druhé místo znamenající účast v baráži. A to přesto, že jsme se ocitli v těžké skupině, v níž s výjimkou Německa je každý schopen obrat o body toho druhého, takže půjde o vyrovnané soupeření. Beru ho jako velkou výzvu. A hráči také, protože pro mnohé z nich jde o poslední šanci si zahrát na světovém šampionátu," věřil Karel Jarolím, že českou reprezentaci provede kvalifikačním úskalím a po tuctu hubených let si s ní zahraje na mistrovství světa.

Přes všechny handicapy, s nimiž se musel vyrovnávat, přes nedostatek času, jenž ho limitoval, navzdory verbální ekvilibristice o těžké skupině mělo jít o výzvu splnitelnou. Vždyť „česká" skupina byla v porovnání s dalšími osmi nejsnazší a cesta k druhé příčce, která z 90 procent garantovala účast v baráži, se jevila jako nejschůdnější.

„Samo sebou, že do Ruska postoupit s reprezentací chci. A není to rozhodně cíl nesplnitelný. Ale ani kdybychom se na šampionát nedostali, zůstaňme v klidu a berme v potaz, že se tvoří nové, mladé reprezentační mužstvo, pro něhož bude hlavní výzvou mistrovství Evropy v roce 2020. Pro trenéra pochopitelně také," snažil se před startem kvalifikace mírnit nervozitu pořád ještě úřadující fotbalový šéf Pelta.

Pro Jarolímův klid a vnitřní pohodu dokonce do trenérovy smlouvy zakotvil, že nikoli účast národního týmu na šampionátu 2018, ale postup na EURO 2020 bude hlavním měřítkem úspěšnosti jeho angažmá u národního týmu. To ovšem vešlo ve známost až ve chvílích, kdy aféra kolem rozdělování státních dotací Peltu smetla ze Strahova jako ničivá vlna tsunami, kvalifikace o Rusko skončila pro národní tým zmarem a reprezentační kouč se před strahovskou generalitou zpovídal ze svých počinů a kroků.

Vlastimil Vacek

Spadl totiž do vířících kvalifikačních vod a utopil se v nich. Reprezentace s ním, neboť z deseti zápasů vyhrála pouhé čtyři, a to ještě dva z nich nad fotbalovými ochotníky ze San Marina a po jednom nad Norskem a Ázerbájdžánem. A protože ve třech dalších duelech jen remizovala, skončila se ziskem patnácti bodů ve skupině až na třetím místě. Za suverénním Německem, jež neztratilo ve skupině ani bod, ale i za Severním Irskem, které posbíralo o čtyři body víc než český tým.

I snění o baráži se tak proměnilo ve fatu morganu. Před dvanácti lety si z ní trenérský doyen z Hané Karel Brückner proklestil se svým mužstvem cestu na mistrovství světa 2006 v Německu, po tuctu let se Karel Jarolím ani k této šanci nedopracoval.

V Rusku se bude hrát opět bez české reprezentace.

„S lepším trenérem by se tam možná dostala," pokusil se Jarolím o hořký bonmot 4. září 2017 v Belfastu, kde jeho tým prohrál po tristním výkonu se Severními Iry 0:2, čímž přišel i o poslední šanci na účast v baráži.

„Těžko se s vyřazením smiřuji, protože nerad prohrávám. O druhé místo jsme ale nepřišli v Belfastu, kde už se situace vyhrotila vabank a jen vítězství nám mohlo uchovat naději. Body jsme poztráceli hlavně v domácím prostředí... Právě se Severními Iry, ale také s Ázerbájdžánem, při troše štěstí jsme mohli alespoň jeden uhrát i s Německem. A vyhrát jsme mohli i v Norsku," rekapituloval Jarolím už bez hořkých bonmotů zpackanou kvalifikaci, v níž dopadl stejně, jako před ním v kvalifikaci o šampionát v Jihoafrické republice 2010 Petr rada, resp. Ivan Hašek či po nich Michal Bílek marně se snažící o účast na mistrovství světa 2014 v Brazílii.

Ani v tu chvíli ale Jarolím netajil, že chuť s národním mužstvem pokračovat z něho nevyprchala a že by ho chtěl vést i v kvalifikaci o EURO 2020.

„Však mi Pelta slíbil, že mě nezastřelí, když na mistrovství světa nepostoupím," pokusil se o další hořký žert.

Jan Handrejch

Sesazený fotbalový boss Miroslav Pelta už neměl tu moc, aby proti Jarolímovi ládoval munici, zato jeho místopředseda Roman Berbr připravil trenérovi při strahovském sezení nad analýzou kvalifikačního nezdaru popravu.

A dokonce v přímém přenosu, protože jeho sžíravou kritiku sledoval díky televiznímu přenosu celý fotbalový národ.

„Kdyby trenér přišel s tím, že končí, abdikaci bychom přijali," hřímal Berbr do objektivů kamer a netajil, že mu u Jarolíma chyběla sebemenší sebereflexe. „Vůbec ji neprojevil," pravil rozčarovaně. „Přitom padáme žebříčkem FIFA, dostáváme se na úroveň Jamajky a Maroka," nenechal na trenérovi nit suchou od přílišného vlivu hráčských agentů na nominaci až po turistiku hráčů po Evropě mu vyčetl desítky dalších věcí.

Ani týden však neuběhl a válka slov byla u konce. Ti dva si věci vyříkali, padli si do náruče a fotbalovému národu sdělili, že se trenérova poprava nekoná a Karel Jarolím bude u reprezentace pokračovat až do konce kvalifikačního cyklu o EURO 2020. Přesně tak, jak to na samém počátku narýsoval Miroslav Pelta, když Karla Jarolíma vykoupil za deset miliónů ze služeb Mladé Boleslavi a přivedl ho na Strahov.

I s tím, že ho nezastřelí, když bude česká reprezentace potřetí po sobě mezi fotbalovým výkvětem světa chybět a tuzemští fanoušci budou jen zpovzdálí sledovat, kdože to v Rusku hraje a jaké zápasy se ve dvanácti tamních arénách odehrávají.

Vlastimil Vacek

Po všech otřesech a změnách vstupovala česká reprezentace do kvalifikace příliš brzy, než aby mohla proti houževnatě bráním Severním Irům uspět. A to přesto, že hráli v domácím prostředí a nad Ostrovany měli navrch. „Jenže oni náš úvodní tlak otupili a pak už se hrála spíše házená než fotbal," přiznal po bezbrankové remíze Pavel Kadeřábek. „Tvoříme sice nové mužstvo, ale spíš než zkušenosti, nám chyběla chladná hlava při zakončení," povzdechl si trenér Karel Jarolím, když v samém závěru ani Filip Novák sám před bránou stoprocentní šanci neproměnil. „Mohl jsem se přitom gólmana klidně zeptat, kam mu mám balón poslat," činil pokání legionář v dánských službách. „Ve skupině se počítá každý bod a třeba se na jejím konci ukáže, že i ten bude dobrý," doufal Kadeřábek, kterého ovšem závěr kvalifikace přesvědčil o pravém opaku. Výhra z úvodního duelu naopak české reprezentaci chyběla.

Vlastimil Vacek

Před vyprodanými ochozy Volksparku v Hamburku podal český tým jeden z nejhorších výkonů za poslední roky a mohl domácím Němcům děkovat, že duel skončil jen třígólovým rozdílem. Vždyť se za celý zápas prakticky nepotkal s míčem a dostal lekci z fotbalu. Navíc trenérovy tahy s nasazením Petržely či Droppy byly hodně nepochopitelné. „Nečekal jsem, že Němci budou dominovat tak výrazně. Oni jsou prostě tak silní, že nás vůbec k ničemu nepustili," nepopíral brankář Tomáš Vaclík. „Byla to lekce, protože my se poznáváme za pochodu, ale jedině takové zápasy hráče prověří," uznával i kouč Jarolím utěšující se tím, že mistři světa Němci porazí ve skupině každého soupeře. „V naší skupině se bude hrát jen o druhé místo, takže pro nás budou klíčové zápasy s jinými protivníky," utěšoval sebe i všechny kolem.

Vlastimil Vacek

Třetí vystoupení v kvalifikaci mělo být duelem z kategorie klíčových, jenže český celek ho ve Vítkovicích zase nezvládl a znovu uhrál jen bezbrankovou remízu. „Někdy se to tak prostě sejde," žehral Theodor Gebre Selassie při návratu do národního týmu nad mizernou střeleckou produktivitou. Trenér Jarolím provedl tři dny po blamáži v Hamburku sice sedm změn, ale ani to nepomohlo. Fotbalová bída přetrvávala, šance zůstávaly dál neproměněny, šampionát se začal vzdalovat hned v samém úvodu kvalifikace. „Škoda měl šanci řešit jinak, Skalákovu příležitost zlikvidoval gólman, několik hlaviček šlo těsně vedle. Chybělo nejen štěstí, ale i kreativita a nápad. Dvakrát jsme přitom hráli se dvěma útočníky a na gól stále čekáme," bědoval Jarolím. „Hlavně nepanikařit. Nejde sice o ideální vstup do kvalifikace, ale body ztracené doma můžeme získat na soupeřových hřištích," doufal druhý služebně nejstarší hráč v národním týmu Gebre Selassie, že se vše v dobré obrátí.

Vlastimil Vacek

V dalším díle kvalifikace doma proti Norsku se jistý záblesk naděje objevil. Zápas o bytí a nebytí v pražském Edenu sice žádnou fotbalovou krásu nepobral, ale česká reprezentace konečně díky debutantům Krmenčíkovi a Zmrhalovi dala dva góly a vyhrála. Trenér Seveřanů za prohru zaplatil hlavou, neboť hned po návratu do Osla odstoupil, Jarolím a hráči s ním se kochali vírou, že kvalifikaci lze ještě zachránit. „Přišel jsem, viděl a dal gól. A to jsem v Plzni od kluků v kabině slyšel, že když jsem v reprezentaci i já, mohou oni skončit s fotbalem," doslova se rozplýval Michael Krmenčík. „Tabulka se po naší výhře srovnala a my si udrželi naději na druhé místo. Máme pět bodů, ale počítal jsem, že jich budeme mít víc. Věděl jsem do čeho jdu, a nepředpokládal jsem však, že to bude tak složité. Jednou jsem ale rozhodl, takže budu bojovat dál," věřil kouč Karel Jarolím, že vítězství nad Nory mužstvu pomůže a vše se v dobré obrátí.

Jan Tauber

Exhibice v jarním pokračování kvalifikace v San Marinu ho mohla ve víře utvrdit. Národní tým ji zvládl snadno a s přehledem, protože už po šestadvaceti minutách vedl čtyřbrankovým rozdílem a utkání proměnil v exhibici. „Díky rychlému vedení dopadlo utkání nad očekávání dobře, ale pamatuji také, jak jsme v San Marinu hráli za trenéra Rady a góly začali dávat až ve druhé půli. Obával jsem se, abychom to neměli stejně těžké," cítil úlevu kapitán Tomáš Sivok. „Nechtěli jsme připustit drama, a to se podařilo," přitakával Karel Jarolím. „Takhle bych si představoval fotbal. V poločase 5:0, to je pak příjemná práce. Ale tím jsme jen splnili povinnost a máme pořád o co hrát. Důležité bude, abychom ji splnili i v dalším zápase v Norsku," připomínal červnový duel, který měl být pro českou reprezentaci klíčový.

Vlastimil Vacek

O klíčový duel sice v Oslo šlo, jenže Jarolímův výběr ho nezvládl. Remíza s Nory, kteří už byli v kvalifikační hře víceméně odepsaní, na přílišné oživení nadějí na druhou příčku ve skupině nestačila. „Získaný bod je v naší situaci málo, protože jsme jeli pro tři. První půle vyšla podle našich představ, druhá už byla bídná. Nakonec jsme museli děkovat brankáři Vaclíkovi, že jsme uhráli alespoň nerozhodný výsledek," sebekriticky doznával Theodor Gebre Selassie. „Byl v tom i kus smůly. Nejdřív trefí Souček břevno, pak uděláme nepochopitelnou chybu, dostaneme gól z penalty a je vyrovnáno namísto, abychom 2:0 vedli. V tu ránu se všechno sesypalo, jakákoli organizace hry scházela, úplně jsme vypadli z role," rozčarovaně přiznával trenér Jarolím. „Nechápu to," nedovedl si srovnat v hlavě, co se dělo i s nejzkušenějšími hráči. „Přišli jsme o další body a teď prostě musíme vyhrát, co se dá."

Vlastimil Vacek

V konfrontaci s Němci ovšem mohl Jarolím těžko počítat s výhrou. I bod by však býval zlatý. A reprezentace k němu neměla daleko. Po nádherné Daridově trefě po něm v pražském Edenu ještě dvě minuty před koncem, sahala. Jenže gól Hummelse poslal Čechy i v druhém duelu s obhájci titulu mistrů světa do kolen. „Ale šlo o šťastné vítězství, protože Češi hráli dobře a my se v druhém poločase několikrát modlili, abychom nedostali gól," potvrdil i německý trenér Joachim Löw, že Jarolímův výběr podal nejlepší výkon v celé kvalifikaci. „Co je platná chvála, když nemáme ani bod. Přitom jsme na remízu měli," litoval brankář Tomáš Vaclík promarněné šance uhrát alespoň nerozhodný výsledek. „Z výkonu zklamaný nejsem, z výsledku však ano. Vždyť jsme byli skutečně blízko tomu, abychom bodovali," posteskl si trenér Jarolím vědom si toho, že za tři dny už bude hrát národní tým v Belfastu o bytí a nebytí.

Štěpán Černý/FAČR

Konfrontace se Severními Iry se ale pro Jarolíma proměnila v černou můru. Pro hráče také. „Věděli jsme, že jestliže může být soupeř z něčeho nebezpečný, pak jsou to standardní situace. A my z nich dostaneme dva góly," povzdechl si kouč Jarolím po dvou úderech během první půle, po nichž se už jeho svěřenci neprobrali. Držení míče jim bylo k ničemu, protože bránu domácích neohrozili a utkání o bytí a nebytí prohráli. Šanci na účast v baráži samozřejmě také. Zatímco Severní Irové se do ní dostali, český fotbal se těžce smiřoval s tím, že si ji nezahraje a na šampionát do Ruska se nepodívá. „S vyřazením se těžko smiřuji, ale o mistrovství jsme nepřišli v Belfastu, kde už se hrálo vabank. To v bodech poztrácených v domácích zápasech je třeba hledat příčinu," glosoval zpackanou kvalifikaci.

Vlastimil Vacek

V Baku už šlo je o čest a prestiž. „A také o body do koeficientu, který bude důležitý pro nasazení do budoucí evropské Ligy národů a následně i pro další kvalifikace o EURO 2020," připomínal trenér, že jeho tým má pořád o co hrát a v Ázerbájdžánu musí vyhrát. Reprezentace úkol splnila. Nepodala sice nijak přesvědčivý výkon, ale vítězství vydřela, Ázerbájdžánce porazila, čímž si pojistila ve skupině alespoň třetí místo. „Na můj vkus jsme si ale příliš komplikovali život. Po vedoucím gólu jsme měli přidat další dvě tři branky a zápas v poklidu dohrát. Namísto toho domácí ze sporné penalty vyrovnali a my se trápili, abychom vyhráli," rekapituloval duel Jan Kopic. „Jedno ale potěšující je. Potvrdilo se, že cesta, po níž jsme se vydali, je správná. Hráči, kteří dostali šanci, ukázali, že se mohou stát v budoucnu pilíři národního týmu," odvážel si z Baku cenné poznání trenér Jarolím.

Jan Tauber

Závěrečný kvalifikační duel už byl jen bohapustou formalitou. Reprezentace ji ale zvládla, outsiderovi skupiny nasázela pět branek, i když gólů mohla vstřelit v Plzni mnohem víc. „Se šancemi jsme nakládali dost laxně, mnohdy vázla kombinace, často jsme byli hodně netrpěliví," nepopíral trenér Jarolím, že před poloprázdným hledištěm vyznělo loučení s nepodařenou kvalifikací značně rozpačitě. O jednom však ujišťoval. „Nerad chodím od rozdělané práce. Zvlášť když vidím, že si mužstvo prošlo jistým vývojem, někam se posunulo a je určitě dál, než když jsem s ním v hektickém období začínal," avizoval, že by rád u národního týmu pokračoval další dva roky. Za pár dnů mu sice asociační místopředseda Roman Berbr připravil popravu v přímém přenosu, ale po týdnu následovalo usmíření. Jarolím tak bude mít šanci složit s reprezentací kvalifikační reparát v bojích o EURO 2020.