Rubriky:

Itálie

Donadoni mě zlomil. Záložník Boloni Krejčí teď věří v restart pod legendou Inzaghim

5. července 2018 08:53 - Praha

Záložník Ladislav Krejčí dnes slaví šestadvacáté narozeniny. V Boloni už se připravuje na novou sezónu a věří v šanci od nového kouče, slavného útočníka Filippe Inzaghiho, který v červnu nahradil jinou italskou legendu, Roberta Donadoniho. „Minulá sezóna byla ubíjející, věřím, že už takovou nezažiju,“ přeje si český reprezentant.

 

Vlastimil Vacek, Právo

Už jste mluvil s novým trenérem?

Začínali jsme testy, teprve po nich jsme šli na hřiště. Zatím jsme spolu nemluvili.

Když jste zůstal, nejspíš věříte, že se vaše situace zlepší...

Přesně tak. Minulá sezóna byla ubíjející, věřím, že už takovou nezažiju. Nechci mluvit o nějaké stejné startovní čáře, tak to stejně není, trenéři mají k některým hráčům bližší vztah, ale jde mi o to, abych dostal šanci ukázat, co ve mně je. Chci se poprat o místo v sestavě.

V létě jste měl několik nabídek. Proč jste žádnou nevyužil?

Právě proto, že se chci v Boloni znovu prosadit. Kdyby zůstal kouč Donadoni, asi bych nabídky zvažoval, když přišel nový trenér, řekl jsem si, že nebudu utíkat a zkusím to.

Mluvilo se i o Spartě...

Tak to jsem také slyšel, a byl jsem z toho překvapený, nic konkrétního neproběhlo.

Když se vrátíte do minulé sezóny. Našel jste nějaké příčiny, proč vás Donadoni nestavěl?

Těžko se to vysvětluje... Už na začátku letní přípravy jsem cítil, že nemám důvěru, jako ve svojí první sezóně v Boloni. Hráli jiní. Nepropadal jsem panice, říkal jsem si, že mi šanci určitě dá. Odehráli jsme v Serii A nějaké zápasy, v utkání s Fiorentinou jsem konečně měl jít na hřiště, ale na tréninku jsem utrpěl zlomeninu kosti v obličeji a musel jsem na operaci. Když jsem se vrátil, šanci už jsem nedostal. Makal jsem na tréninku, ale trenér už měl svoje hráče a mně šanci nedal. V lednu jsem za ním zašel, aby mi řekl, jak to se mnou myslí, že bych odešel třeba na hostování. Řekl mi, že v tréninku makám dobře, ale v mužstvu je velká konkurence, šanci prý dostanu, to samé mi zopakoval v březnu, jenže jsem ji nedostal

Čím si vysvětlujete jeho nepřízeň, vždyť v první sezóně jste hrál pravidelně?

Nevím... V první sezóně na mně skutečně stavěl, nedal na mne dopustit, i když se mi třeba zápas nepovedl. Podržel mě, někdy mě tím až překvapil. Tím spíš jsem nechápal, proč se moje postavení tak změnilo. Vysvětlení nemám a ani jsem ho nedostal od kouče.

To musí být ubíjející. Co se vám honilo v hlavě?

Podzim jsem bral, že nechtěl do mužstva sahat, já byl po zranění. V lednu jsem uvěřil jeho slovům, zakousl jsem se a makal. Když příležitost nepřicházela, bylo těžké se ubránit černým myšlenkám. Přiznám se, že mě to zlomilo, na konci sezóny jsem polevil. Bylo to na mně znát, možná i proto mě nepostavil.

Takže ztracená sezóna...

Jak se to vezme. Nehrál jsem, jen poctivě trénoval. V kariéře se mi to stalo poprvé. Snažil jsem se vsugerovat si, že něco takového se stalo i jiným hráčům. Pral jsem se s tím, abych poznal sám sebe, co vydržím, a byl případně na něco takového lépe připravený... Nechci, aby to vyznělo, jako moje stěžování, byla to realita. Trenér asi usoudil, že si šanci nezasloužím, to je jeho právo. On rozhoduje, kdo bude hrát.

Už jste psychicky zpátky?

O dovolené jsem se dal dohromady. Jsem zakousnutý a rozhodnutý šanci proměnit. Věřím, že přijde.

Kdyby nepřišla?

Už bych nechtěl ztratit další sezónu a v zimě bych to řešil, nejspíš odchodem jinam.

Jistě sledujete mistrovství světa. Zajímá vůbec lidi v Itálii, když tam jejich národní tým není?

Zajímá, ale není to tak, že by u fotbalu šíleli. Když Italové vypadli, mluvilo se o tom všude, řešili to děti, dospělí, muži i ženy. Byla to národní tragédie. Šel jsem si něco vyřídit do Vodafonu a paní, co mne obsluhovala, se mne ptala, co vyřazení říkám. Teď má každý svůj tým a fandí mnohem klidněji, než je tady normálně zvykem.

Který tým vás zatím nejvíc zaujal?

Líbili se mi Japonci, hráli výborně, i když vypadli. Teď přeju Švédům, protože tam mám spoluhráče, obránce Filipa Helandera a Emila Kraftha. S nimi jsem v kontaktu i teď. Za Švýcarsko hrál další spoluhráč, záložník Blerim Dzemaili, ale já přál víc klukům ze Švédska, protože s nimi to tady táhnu, jsme větší kamarádi. Přeji jim, aby se dostali, co nejdál.

Zklamal vás někdo?

Němci. Dominovali na předchozím šampionátu, i v kvalifikaci s námi. Hrál jsem proti nim, měli obrovskou sílu. Ta jim v Rusku chyběla, nebyli to oni.

Který hráč vás zaujal nejvíc?

Francouz Kylian Mbappé. Vynikající hráč, obrovský talent. Přímočarý, sebevědomí, dává góly, v devatenácti táhne mužstvo. Smekám také před Lukou Modričem, který jednu penaltu nedal, a šel s Dány na rozstřel. To také svědčí o jeho síle, je to frajer, opravdu velký hráč, s obrovským sebevědomím, podloženým úspěchy s Realem Madrid. Na druhou stranu, kdo jiný by měl jít kopat, když ne kapitán, který táhne tým.

Dá se sebevědomí nějak vypěstovat?

Nějaký základ musíte mít od narození. Sebevědomí vám pak roste vašimi výkony na hřišti. Ale jsou i hráči, jako Balotelli, který má obrovské sebevědomí, ale někdy mu spíš škodí. U Mbappého je to přesně obráceně, jeho sebevědomí s každým úspěšným zápasem a góly zdravě roste. Ohromně si věří.

Nechybějí vám na šampionátu největší hvězdy světového fotbalu Lionel Messi a Cristiano Ronaldo?

Kvůli Messimu jsem fandil Argentině. Tlak na něj byl obrovský, mnohem větší než v Barceloně. Celá Argentina věřila, že tým dovede k titulu. Bylo mi ho líto, jedinec sám všechno nezmůže. Spoluhráči mu nepomohli, protože se nedařilo celému týmu.

Karel Felt, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Itálie

Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Tabulky

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..