Článek
Po zápase v Jablonci jste řekl, že se váš výkon přiblížil nejlepšímu zápasu ve vaší kariéře, když jste v nizozemské lize vynuloval Ajax. Jde s tím zápas v Liberci srovnávat?
Co se týká počtu střel, tak určitě. Ale trochu mě mrzí, že v České republice není takový zájem o fotbal a tolik lidí nechodí. To je jediný velký rozdíl, proč si to hráči v zahraničí užívají víc než v Česku. Liberec měl velkou kvalitu a zaměstnal mě.
Však už v páté minutě nastřelil Jakub Pešek tyč.
To bylo velké štěstí. Byla to asi nejpřesněji umístěná střela Liberce. Musím říci, že tam jsem se ani nemohl dostat. Pak jsme zablokovali střelu a trefilo to břevno. Nereagovali jsme na pohyb hráčů Liberce a z toho pramenily šance. Vyvrcholilo to penaltou. Ale všechno jsme to přežili.
Cítil jste před zápasem, že by mohl patřit vám?
Paradoxně u rozcvičky jsem hrozně nadával na balon, protože strašně plaval a měl hodně divný odskok. Šlo mně však perfektně kopat. Většinou platí, že když rozcvičky nejsou podle mých představ, tak je pak zápas úplně opačný.
Kdy jste si tedy řekl, že to zase platí?
Po tom břevnu, kdy balon podruhé trefil brankovou konstrukci. Tam jsem si řekl: Jo, fajn, snad mě to bude trefovat a gól nedostaneme. Bohužel tohle všechno přežijeme a v posledních minutách inkasujeme... To je špatně.
Mrzí to hodně po takovém průběhu?
Hrozně! Po tom všem, co jsme přežili a co Liberec nepotrestal. Dostali jsme gól z nepovedeného balonu pod sebe. Vyletělo to na bránu, honil jsem to na poslední chvíli a smolně se to odrazilo. Navíc pro nás smolně umístěná střela z voleje, když se to ještě otřelo o tyč. To jsme měli i my smůlu. Bohužel, po našem výkonu bychom bod brali.
Při chycené penaltě jste měl Romana Potočného přečteného?
Roman Potočný kope penalty na obě dvě strany a trochu jsem ho přečetl podle postavení balonu. Říkal jsem si, že to nebude dávat placírkou, že to dá prostě po noze. Navíc to dal v ideální výšce, kdy mě to trefilo přímo do rukavic. Ani jsem nemusel pohybovat rukama. Z mé strany to bylo docela jednoduché.
Jakého zákroku si ceníte nejvíce?
Určitě dvojzákroku z první půle, kde jsem na poslední chvíli chytil hlavičku a byl jsem rád, že jsem se ze země dostal rychle na nohy a mohl jsem jít alespoň rukou proti balonu a trefilo mě to. Toho si hodně cením.
Jak šance Liberce přibývaly, musel jste hodně zvyšovat hlas na spoluhráče?
Samozřejmě si zařvu, ale spíše se snažím klukům vysvětlit, kde mají stát a jakým způsobem mají reagovat, než abych na ně řval. Jsme mladý tým a spíše se chceme povzbuzovat a poučit se z chyb než se ještě sami srážet.
Boleslav trápí kolísavé výkony, proč jsou tak nestálé?
Je to tak. Nevím, čím to je. Doma se nám hraje líp než venku, je to těžký. Nevím, zda si na venkovní zápasy méně věříme. Tréninky jsou furt stejné, vypadají dobře. A pak přijde vrchol týdne - zápas, a jednou jsme nahoře, je to dobré, uklidníme se nějakým gólem a jsme schopní vyhrát 6:1. A jindy jsme nervózní a přežíváme šance, někdy dostaneme a srazí nás to dolů. Chtělo by to asi zapracovat na sebevědomí.
