Článek
Kazachstán vás už nebavil?
Takhle to říct nemůžu, chtěl jsem se zase ukázat v Evropě. Do Kazachstánu není tolik vidět.
Srovnejte úroveň kazachstánské a české nejvyšší soutěže...
Astana a Almati jsou dva nejlepší tamní týmy, srovnatelné s naší špičkou. Mnohem lepší, než u nás tam jsou zahraniční hráči. V zápase jich může být šest v základu a dva mohou ještě střídat. Ti borci jsou kopáči, fakt lepší než většina zahraničních hráčů u nás. Úplně v pohodě by hráli ve Slavii nebo Spartě. V Kazachstánu je fotbal převážně o cizincích, ale podle mne tam chodí především pro peníze, které jsou velmi slušné.
Jak budete vzpomínat na toto exotické angažmá?
V dobrém. Letěl jsem tam čtyři a půl tisíce kilometrů a vůbec jsem netušil, do čeho jdu, ani jak se tam vlastně mluví. Za rok a půl jsem se naučil řeč i to, jak se sám o sebe postarat. Byl jsem v Kazachstánu úplně sám, bez rodiny, nikdo za mnou nelétal. V klubu nás bylo šest cizinců, každý jiné nátury. Se vším jsem se ale dokázal vyrovnat. Pro mne super životní zkušenost. Jediné, co mi tam vadilo, byla hřiště. Všude umělá tráva. Hrát na tom celoročně bylo těžké, a ještě před prázdnými tribunami.
Proč jste si vybral zrovna Příbram, jiné nabídky jste neměl?
Nějaké možnosti byly, například z Polska, ale pořád nebylo nic na papíře. Už jsem z toho byl unavený, byl konec ledna a já pořád neměl angažmá. Všechna mužstva už za sebou měla zimní přípravu. Čas na přestupy se krátil. Pan Petr Větrovský z Příbrami sledoval můj Instagram a věděl, že jsem pořád doma v Plzni. Kontaktoval mě, potom jsem se domluvil s šéfem klubu Jaroslavem Starkou, brzy jsme se dohodli a všechno upekli. Příbram mi pomohla a já se budu snažit pomoct mužstvu. A taky se ukázat, abych mohl třeba v létě zase někam vystřelit ven.
Egon Vůch (uprostřed v modrém dresu), česká akvizice Tobolu Kostanaj, v akci.
Příbramský dres na sobě nemáte poprvé. Působil jste v mládežnických týmech. Co se tady zase těch deset let změnilo?
Vůbec nic (úsměv). S nadsázkou se tu nevyměnila ani jedna sedačka na tribuně. Jsou tu i stejní lidé ve vedení, což je fajn. Cítím se v Příbrami zase jako doma.
Nedoufal jste v průběhu zápasu se Zlínem, že vás zvedne trenér Csaplár z lavičky?
Trochu ano, přál jsem si to. Byl jsem na to připravený. Ale jsem realista. Tři měsíce jsem nic nedělal, s míčem trénuji sotva týden. Teď bych klukům asi moc nepomohl, nemám ještě potřebnou formu. Cítím se lépe každým tréninkem a zdravé sebevědomí určitě poroste s každou minutou v zápase. Věřím, že až budu stoprocentní, budu mužstvu i platný. Třeba za týden v Olomouci.
Jak se vám zamlouvala hra Příbrami při pohledu z lavičky?
V první řadě jsem byl rád, že mohu zápas prožívat přímo s klukama. Padlo hodně gólů, vyhráli jsme zaslouženě, protože jsme byli lepší. Kluci prokázali kvalitu jako tým.
Postřehl jste nějaké změny v české nejvyšší soutěži?
Rozkoukávám se. Hrál jsem ji ale šest let, takže si myslím, že po jednom zápase zase zapadnu do starých dobrých kolejí.
Kde teď bydlíte?
Doma v Plzni s rodinou. Dojíždím do Příbrami, každý den, ale těch čtyřicet minut cesty není problém.
