Článek
Je to k vzteku?
V tuto chvíli zkrátka pořád nemáme k dispozici hráče, abychom byli skutečně v každém zápase silným týmem venku i doma. Máme fotbalisty, kteří mají velké srdce. Mužstvo má zdravý charakter a spousta hráčů je perspektivních. Jenže ten správný mišung nemáme k dispozici buď ze zdravotních nebo objektivních důvodů, protože vracející se hráči nemají natrénováno. Takže jsme schopni jako třeba před týdnem hrát zajímavý zápas na Spartě s velmi dobrou organizací hry, s kondiční připraveností a některými brejkovými situacemi. Když ale hrajeme doma do plných a soupeř navíc z první šance dá gól, ukáže se naše reálná síla. Ta prostě v tuhle chvíli není, a ještě nějakou dobu nebude, než se hráči uzdraví a natrénují.
Vedle dlouhodobě zraněného Juliše jsou mimo hru i Júsuf, Pokorný, Šmíd, Vodháněl, Bederka a další. Existuje šance, že by se někdo z nich mohl dát do příštího zápasu do kupy?
Já chci zdůraznit, že i když marod naskočí, tak je to jenom jméno na papíře. Do tréninku by se měl připojit stoper Pokorný. Ale do jaké míry se dá dohromady, abychom o něm mohli uvažovat pro příští zápas, a jaká bude pak jeho aktuální forma, to je momentálně ve hvězdách. Ale aspoň by to měl být další kus do tréninku. Přidá se i Michal Šmíd, který dostal povolení. U něj bylo podezření na streptokoka, ale všechno dopadlo naštěstí dobře. Připojí se tedy k nám dva stopeři, ovšem nevím, jestli nám úplně vyřeší problém, že nestřílíme góly.
Říkáte, že se k mužstvu znovu připojí Pokorný. Jaké zdravotní problémy ho trápily?
Lukáš s námi absolvoval celou zimní přípravu, pak onemocněl před generálkou, poté bylo podezření na zánět příušní žlázy. Mezitím mu zjistili, že asi před půlrokem prodělal mononukleózu.
Na listinu marodů naopak přibyl Bederka, co se mu stalo?
Šel se před zápasem rozcvičit a nateklo mu lýtko. Má růži, takže jel do nemocnice. Nevím, co se nám tady ještě všechno přihodí. Jaké choroby nás postihnou, které jsem nikdy v mužstvu neměl. Jaké se ještě objeví zranění, které jsem dosud nezažil...
Trenér Bohemians Martin Hašek.
Je to pro vás frustrující, když víte, že v současnosti prostě nemáte kde brát?
Je pro mě stresující, když vím, že mám kádr hráčů, kteří mají potenciál hrát dobrý fotbal a mohou být bodově úspěšní. Mně to připadá, jako když je na horách velká průtrž mračen. Voda teče korytem a uvnitř je klacek, který je unášen a omlacuje to s ním. Já to pozoruju, ale nemůžu s tím moc dělat. Musím být trpělivý a počkat, až voda opadne.
Pět zápasů v řadě jste neskórovali, na ligovou výhru čekáte od 7. října. Promítají se bídné výsledky do atmosféry v týmu?
Máme pořád dobré mezilidské vztahy v realizačním týmu, v kabině, mezi sebou i s vedením. Za situace, kdy se deset zápasů v řadě nevyhrálo, je tohle ojedinělé. Fotbal hrajete nejen pro ten proces, který nás baví, ale proto, abychom se někdy ze srdce mohli zaradovat a připsali do body. Pro mě je stresující, že hráči opravdu ze sebe vydávají maximum možného prakticky v každém zápase, jenže odměna v podobě výhry nepřijde. Mně je to strašně líto kvůli klukům, protože je mám rád.
V zápase proti Sigmě byla ve vaší hře i řada nepřesností. Čím si je vysvětlujete?
My tady nejsme úplní lumeni, prostě se někdy na hřišti nedohodneme, občas chybujeme. Kdyby hráči nechybovali, nehráli by asi v Bohemce. Hřiště je na únor skvěle připravené, ale ne dostatečně skvělé na to, aby vám to někdy neskočilo. Máte v úmyslu někam nahrát, hrkne vám balon na holeň a letí jinam. A v neposlední řadě jsou způsobené naší situací. Nenapomáhá tomu, aby hráči byli v klidu, uvolnění a řešili věci technicky správně.
Rozhodil vás brzký gól z kopačky Sladkého?
Ano, v první půli jsme byli takoví opaření, potřebovali jsme si udělat poločasovou poradu a trochu se uvolnit. Jakmile se vám zatáhne hlava, zatáhnou se i nohy.
Co jste hráčům o poločasové pauze říkal?
Že zkrátka musíme přidat, že tohle stačit nebude. Když prohráváte 1:0, nemáte co ztratit. Můžete dál prohrávat, nebo zápas otočit a získat, což je pro vás v ten moment nová motivace. Mužstvo dělalo v druhé půli pro obrat maximum. Bylo tam tolik situací, které měly při trochu větší kvalitě skončit gólem. Jenže my ho prostě nedáme. V útoku máme dorostence Koubka, Vacek rok nehrál a nemá zápasový rytmus. Je toho fakt dost... Na lavičce mi sedí dva obránci na levou stranu, defenzívní záložník a posílám do hry Puškáče, který s týmem trénoval poprvé v pátek. To je prostě realita a dneska se ukázala v plné nahotě. Samozřejmě já jdu do zápasu s jasným cílem, abychom zvítězili. Připravuju hráče co nejlíp a i já věřím, že by to mohlo dopadnout dobře. Ale když pak zápas proběhne, jak proběhl, mě zase až tak nepřekvapí.
