Článek
Celý on.
Nepoučitelný, nenapravitelný.
Prostě Limba.
Zatímco jeho spoluhráči cestou na mistrovský piedestal nachystaný po duelu s Jabloncem na korunovaci šampiónů pokorně sklonili u hostesek hlavu a nechali si na krk pověsit medaili, on, držíc jednou rukou dcerku Natálku a druhou nezbytné šampaňské, pospíchal za spoluhráči, jako by tu placku ani nechtěl.
Jako by mu už zevšedněla a ty tři předchozí mu stačily.
Jasně že tomu tak není, to se jen nechal unést, jako už mockrát.
I třeba vyřváváním plzeňského davu parodujícího letenské ochozy, jaké že to je ten jejich zbožňovaný Limba hovado, což mu pokaždé udělá náramně dobře a uvede ho do takového transu a euforie, že i na mistrovskou medaili zapomene.
Ani memento na Vrbu v něm nezůstalo
A poňoukne ho i k tomu, že si sedne na místo řidiče klubového autobusu a polaská se s volantem, když už řídit nesmí, i když ví, že právě na něco podobného lační paparazzi číhají a v tu ránu začnou mačkat o sto šest spoušť.
Úlet za úletem.
Jeden exces a extempore za druhým.
Volovina za volovinou.
Klukovina za klukovinou.
Jemu snad ale ani nedochází, že se něčeho nevhodného dopouští, že provokuje a podněcuje nové a nové debaty, jaký ten Limberský vlastně je.
A v paměti mu nezůstane jako memento ani ostré entrée reprezentačního trenéra při tiskové konferenci, kde se Pavel Vrba opakujícími se dotazy na Limberského dopálil natolik, že pohrozil odchodem, pokud ještě jeden zazní.
Všechno zbytečné.
Fotbalem by se mohl živit úplně jinde
„Kdyby takovýchto věcí nebylo, hrál by jinde než v Česku a díky svým fotbalovým kvalitám by se živil v jiných soutěžích," povzdechl si Limberského klubový trenér a Vrbův asistent u národního týmu Karel Krejčí poté, co si Plzeň odbyla po konfrontaci s Ostravou mistrovskou korunovaci nanečisto, zato se vší parádou.
Však Davidovi k jeho extempore své v průběhu sezóny řekl, to Krejčí prozradil také. A že z nich nadšený nebyl, rovněž dodal.
Jenže k čemu to bylo, když za deset dnů přišla korunovace oficiální a Limberský s rozzářenýma očima velkého malého rošťáka seděl za volantem autobusu a dával nejen fotbalovému národu podnět k debatám, k čemu vlastně je výchovný trest strahovského tribunálu nařizujícího, že namísto zastavení činnosti na jeden až čtyři zápasy bude za urážlivé gesto Limberský trénovat a svým příkladem vychovávat malé kluky?!
„Přišlo nám to jako trest příhodnější, protože má výchovnější charakter," musel ex post splakat nad svým dobrým úmyslem šéf disciplinárky Richard Baček.
Pelta ty Vaňky a jeho kamarádíčky zná
Vládce nad českým fotbalem Pelta neplakal, ale rozpálil se.
Jako by neměl starostí a problémů dost. Jako by nestačila ostuda s opilým Pilným a Jechem, kterou se teď na internetu baví celý svět. Jako by se do Limberského duše už nenamluvil dost a dost.
„Nevím, zda šlo o nějakou jeho další recesi, nebo výsměch situaci, ale každopádně to bylo nevhodné a neetické. Limberskému už je sice dost let, ale je to pořád kluk. Malé velké dítě s takovou zpožděnou pubertou, takže je s ním třeba pracovat," lámal si Pelta přesto hlavu s nepoučitelným reprezentantem, jenž samozřejmě nebude chybět v nominaci na EURO.
„Zvláště, když vím, s kým se kamarádí. S různými Vaňky, s kluky, které znám, protože mi v Jablonci prošli rukama. Partička partyzánů. Věřme, že se David z té pozdní puberty dostane. A jestli se z ní nedostane, bude dalším, kdo půjde z kola ven," pohrozil Limberskému Pelta.
Jenže není naivní si myslet, že na velké malé kluky se zastydlou pubertou podobné pohrůžky platí?!
Dřív je tátové, ba i vládci, řešili jinak.
Třeba rákoskou. Ta pomáhala...
