Článek
Do Ďolíčku přestoupil z pražské Sparty, jejímž hráčem byl ještě během červnového evropského šampionátu do 21 let v Polsku. Právě nominací na mistrovství Lvíčat překonal tátu, pod nímž v dresu nastupuje v dresu Klokanů. „Táta sice nebyl na velkém turnaji, ale má čtrnáct startů za áčko. Pořád mám co dohánět," směje se věčně dobře naložený mladík.
Bez závisti to funguje
Srovnávání s otcem čelí stejně pravidelně, jako dotazům řešícím složitost společného fungování v jednom klubu ve vztahu trenér-hráč. Hašek to zažil v druhé lize v Pardubicích a Vlašimi, nyní pak mezi elitou v Bohemians 1905.
„Není to nic složitého, když to ostatní hráči vnímají v pohodě. Těžké jsou hlavně začátky, než si zvykne okolí. Spoluhráči jsou opatrní. Neví, co mohou říct a hlídají se. Fotbal s tátou řeším, ale věci z šatny nikdy. Jakmile vejdu do kabiny, je to pro mě trenér. A také ho tak oslovuji. Když nejsou lidé kolem závistiví, funguje to v pohodě," naznačuje Hašek junior, že ani skvělá výkonnost nemusí být vždy argumentem, jež by ostatní odradil od myšlenek o protežování.
„Táta mi nikde cestičku neumetá, spíše na mě má větší nároky než na ostatní. Třeba když jsem hrál za starší žáky ve Spartě, tak jsem ani nenastupoval. Nebo jsem z pozice záložníka chodil na hrot posledních dvacet minut. Táta byl tehdy první trenér áčka, takže by určitě měl páky, jak mě do sestavy dostat," vzpomíná talentovaný záložník.
Ostatním po pás
Právě v dětských kategoriích slyšel často od spoluhráčů i protihráčů, že je protekční dítě. „Ale jak přibývají roky, člověk se obrní a zvykne si. Myslím, že to je pro ostatní způsob, jak ventilovat zášť nebo strach. Proto vůbec takové řeči neřeším."
Příjmení proslavené ze Sparty a ozdobené starty v elitním reprezentačním výběru nebral jako přítěž. Současně pro nejstaršího ze tří bratrů nepředstavovalo ani motivaci. „Nikdy jsem neměl pocit, že musím někomu něco dokazovat. Já nejsem ten typ, který si říká, že teď to ostatním nandám," vykládá Hašek junior. „Spíše sobě jsem chtěl ukázat, co zvládnu a kam se mohu posouvat. A dost možná mě to brzdilo. V mládežnických kategoriích jsem zkazil přihrávku a byl z toho špatný. Ale pak jsem viděl, že v Lize mistrů taky chybují. A prostě hrají dál. Navíc jsem na tom byl špatně fyzicky. Ve starších žácích jsem se nějak zasekl a byl ostatním po pás. To vás pak zašlapou do země. Děsný retard," směje se Hašek.
Nominací do jednadvacítky překonal otce
Každopádně v poslední sezóně vynikal v dresu Klokanů, kde naskočil do dvaadvaceti zápasů, vstřelil dvě branky a vydatnou měrou přispěl k záchraně týmu mezi elitou. „Z hlediska psychického rozpoložení nebylo jaro nic moc. Nejdříve jsem byl zraněný, výsledkově se nám nedařilo. Když jsme se zachránili, byla to obrovská úleva," říká borec, jenž si výkony v dresu pražského týmu vysloužil pozvání na přípravný kemp do jednadvacítky, kde obhájil místo v kádru pro šampionát.
„Ještě na začátku kvalifikace jsem hrál druhou ligu, nedával jsem si žádnou šanci. Přesunem do Bohemians naděje vzrostla. A když byla nominace definitivní, cítil jsem nadšení," vypravuje Hašek. Nominací na finálový turnaj, byť jednadvacítek, překonal otce pyšnícího se starty v přátelských a kvalifikačních duelech áčka. „Já se ale s tátou nesrovnávám. Jeho kariéru respektuji a vážím si ho za to, čeho dosáhnul."
