Hráči, kteří neunesou tlak, nemají ve Spartě co dělat, tvrdí legendy

Souhlasí s ním i dvě další legendy Sparty, s nimiž jsme hovořili o problému „hráčských hlav". Dohromady získali se Spartou jako hráči 33 mistrovských titulů – Jiří Novotný 14, což je zřejmě už nepřekonatelný ligový rekord, Horst Siegl 11 a čtyřikrát byl králem ligových střelců, Jozef Chovanec 8, dva další přidal i jako trenér Sparty. A nebrali si servítky.

„Často slýchám, že já, Jirka Novotný, Ivan Hašek nebo Pepa Chovanec jsme zapšklí, protože nejsme ve Spartě. Nesmysl! My jsme kovaní sparťani, ten pojem většina hráčů dneska nezná, a budeme mít radost, když bude Sparta vyhrávat. Z toho, co se děje, je nám smutno," řekl Siegl.

Problém Sparty je podle Siegla na hlubší analýzu, která by pojmenovala, kde se stala chyba. „Když se ale podíváme zpátky, zjistíme, že to trvá už delší dobu, je to takový začarovaný kruh. Třeba časté změny trenérů a jejich volba, stejně jako výběr hráčů, kteří do Sparty přicházejí. Uvnitř to evidentně nefunguje, i když nový sportovní ředitel Zdeněk Ščasný tvrdí, že ano. Já to na hřišti nevidím. Myslel jsem si, že trenér Pavel Hapal, který Spartu zná a ví, jaký je tam tlak, tým nastartuje. Zatím se mu to nepovedlo," konstatoval.

„Vinu ale rozhodně nehážu na Hapala. Něco zdědil po Stramaccionim a bude nějaký čas trvat, než se všechno srovná. Jenže ve Spartě se chce zlepšení hned, s tím se musí Hapal vyrovnat. Teď by ho měli podržet nadřízení. Jsou totiž věci, které neovlivní, protože není při utkání na hřišti. Když Sparta vede doma o poločase nad Slavií 3:0, nemůže takový náskok ztratit. To je jednoznačně vina hráčů, ve Spartě něco nemyslitelného, aby přišla o vedení 3:0 a bála se o bod, za který nakonec musí být ráda. Něco takového jsem nezažil," kroutil hlavou.

„Hráči musejí žrát trávu, jak se říká, aby vítězství udrželi... Měl jsem z jejich výkonu ve druhé půli pocit, že si snad dělají z diváků srandu. Neberu výmluvy, že nevědí, proč to tak je, že to je v hlavách. Ve Spartě se musí vítězit, a když na to frajeři nemají mentálně a jejich hlavy situaci nezvládnou, tak nemohou být ve Spartě. Když pak kapitán mužstva Venca Kadlec řekne, že už v nich není síla, pak sám odkryl slabiny a platí o něm to samé," hřímal Siegl.

Do kabiny sice nevidí, ale podle něj tam nejspíš nebude dobré klima. „Nevidím v tom mužstvu sílu, nejde z něj strach. Není ani na koho jít se dívat. Jdu na Stancia, je trochu rozdílový, sice nevyčnívá, ale dává alespoň branky. Ostatní? Špatní. Psychicky jsou labilní, dostanou gól a sesypou se. Chybí jim viditelně i kondice, což se projevuje ve druhých poločasech. Za nás, když jsme hráli třeba blbě, dokázali jsme balón dotlačit do brány, jakkoliv a čímkoliv, ale 1:0 jsme vyhráli. Na podzim 1996 jsme byli po pátém kole čtrnáctí bez jediné výhry. Mužstvo pak poprvé převzal Pepa Chovanec, prohráli jsme ještě v Jablonci a klesli na poslední příčku. Pak už jsme ztratili jen čtyři body za remízy, všechno ostatní vyhráli a získali titul. Tam se ukázala vnitřní síla mužstva, kterou současný tým nemá," zavzpomínal Siegl.

„Když to nefunguje na hřišti, nemůže to fungovat ani v kabině, platí to i naopak. Ve Spartě sice hráči říkají, že si problém uvědomují, zaštiťují se klubem, že hrají pro fanoušky, ale na hřišti to není vidět. Chybí mi u nich i vztah ke klubu. Ti, kteří na Letné vyrostli a působili tu dlouhá léta, ho měli. U mnoha z těch současných hráčů o něčem takovém nelze mluvit, zejména ne u většiny cizinců. Neprospívá tomu ani časté točení se sestavou a změny lídrů mužstva," mínil dlouholetý kapitán Sparty.

„V mých hráčských letech jsme v kabině neměli takové problémy, jako jsou teď. Byla silná, protože v ní seděly osobnosti, nechyběli jasní lídři. Dokázali jsme problémy v kabině řešit sami. Bylo to dané i těsnějším vztahem ke klubu, stvrzeným roky, které jsme v něm strávili, protože tenkrát se do zahraničí chodilo až na sklonku kariéry. Dnes hráči odcházejí mnohem dřív, takže zatímco tehdy bylo cílem mladých hrát za Spartu, dnes ji berou jako přestupní stanici ven. Teď mám pocit, že vazby v kabině jsou zpřetrhané, špatná je komunikace uvnitř i ven. Je to pro Spartu hodně těžké období," uvedl Chovanec.

Rekordman Jiří Novotný je také ze situace Sparty smutný. „To, co se děje ve Spartě, je nepříjemné pro hráče, vedení i fanoušky. Nejsem v kabině, ale evidentně v ní ‚něco‘ nefunguje. Pět zápasů v řadě remizovala, neudržela vedení, dokonce ani třígólové se Slavií. Pochopitelně to má vliv na psychiku, navíc podle mne je problém i ve špatné fyzické kondici. Takže pak se všechno sečte a hráči to mají v hlavách zasunuté jako problém, který po půli vystoupí do popředí. Pokud se ale neumějí se situací vyrovnat, nemají ve Spartě co dělat. S tlakem, který tam je, museli počítat a musejí se s ním vyrovnat," zdůraznil.

Problémy vidí i ve složení hráčské kabiny. „Dřív v ní byli převážně čeští hráči, kteří v klubu něco prožili. Na tlak byli zvyklí, takže bylo jen otázkou času, kdy se tým zvedne. Dokázali jsme to třeba v sezóně 1996/97, kdy jsme z posledního místa vystoupali až k titulu. Toho si z těch čtrnácti obzvlášť cením. Dnes je v kabině hodně cizinců, kteří si možná ani neuvědomují, za jaký klub hrají, co to je Sparta," konstatoval Novotný.