GLOSA: Na ironii má Vrba právo. A bude ho mít zase, když s Plzní obstojí i v Evropě

V horečném kvasu loňského léta, kdy se pražská S předháněla v nákupech posil a doplňování kádrů, neboť i pro ně představoval jackpot plynoucí z přímé účasti budoucího českého mistra v základní skupině Ligy mistrů lákavou vidinu, se Vrba vrátil na českou fotbalovou scénu a trenérský kumšt prokázal. Předvídavost ještě větší, neboť poučen vlastními zkušenostmi z Machačkaly vytušil, že možná přestárlý, ale stabilizovaný, sehraný a zkušený hráčský kádr vědomý si kvalit převyšujících tuzemský standard představuje větší garanci úspěchu než kádry soupeřů plné nových akvizic, jež se budou teprve za pochodu tvořit a hledat tvář.

A nejenže to vytušil, on s tím kalkuloval. Když bodový náskok jeho Viktorie narůstal v průběhu podzimu do rozměrů až netušených, sám poukazoval, že jednou z příčin plzeňské suverenity jsou i problémy jeho kolegů ve Slavii a Spartě, na nichž si on sám zlomil vaz v Machačkale. I tam mu přivedli zástupy hráčů, aniž by mu byl dopřán čas z nich stvořit sourodý a fungující tým.

I z předvídavosti a správné předtuchy proto v letošním ligovém ročníku Vrba profitoval. Ze znalosti tuzemských poměrů také. I těch klubových, neboť se vracel do prostředí, v němž je hierarchie pevně stanovena a kompetence jasně dané. I to představovalo trumfy, na které mohl na rozdíl do Stramaccioniho i třeba Šilhavého vsadit. Jistý si byl navíc tím, že nikdo nezpochybní, že on je tím pravým, kdo je má držet v rukou, což se ostatně v průběhu lopotného plzeňského jara potvrdilo. Natož aby se snad našel někdo, kdo by ho o ně připravil.

Spanilou jízdu podzimem sice vystřídalo jarní tápání, během něhož dokázal staronový mistr porazit jen Zlín, Brno, Karvinou a Teplice, tedy čtveřici nejslabších mužstev ligového jara, i chaboučký bodový profit však k mistrovské korunovaci postačil. A Vrbovi dal právo k ironii i sarkasmu, jak obdivuhodné je, když přestárlé mužstvo vyhraje český titul a v konkurenci klubů s mnohem vyšším rozpočtem se dostane přímo do Ligy mistrů.

Plzeň se na její scéně představí na podzim potřetí. Dvakrát se do ní musela probojovat kvalifikačním sítem, přičemž při prvním startu posbírala v konkurenci Barcelony, AC Milán a Borisova pět bodů znamenajících třetí příčku, k níž jí při druhé účasti o dva roky později v zápolení s mnichovským Bayernem, Manchesterem City a moskevským CSKA postačily body tři. Jenže to se psal rok 2013. Od posledního vystoupení Plzně na scéně Champions League uteklo čtyři a půl roku, doba, během níž ušla Evropa obrovský kus cesty a českému fotbalu se moc a moc vzdálila. Fotbalem, který preferuje, finančními prostředky, jimiž i díky Lize mistrů disponuje, samozřejmě také.

Po mistrovské korunovaci se i Plzeň může třást na tuzemské poměry nevídaný obolus 382 miliónů korun, který na její konto ze Švýcarska poukážou, neboť takováto suma každému z účastníků Ligy mistrů náleží. Pro českého mistra to znamená možnost, jak za pomoci těchto financí umazat alespoň něco z handicapu, který vůči soupeřům ve skupině nesporně mít bude. V domácích poměrech si vystačil se stabilizovaným a sehraným hráčským kádrem převyšujícím zkušenostmi a kvalitou tuzemský standard. Z trenérského kumštu Pavla Vrby rovněž profitoval. Z jeho předvídavosti pochopitelně také. Ovšem s tím, co přivedlo Plzeň ke korunovaci doma, si na evropské scéně rozhodně nevystačí.

Bude tudíž záležet na Vrbovi a klubové generalitě Viktorie držící prst na jackpotu z Nyonu, jak se k třetí výzvě postaví. Na rozdíl od dvou předchozích na to bude mít víc času, neboť český mistr se tentokrát vyhne kvalifikačnímu úskalí a vstoupí rovnou na scénu vyhrazenou šampiónům. Jen s klackem v rukou to však Plzeň v Evropě rozhodně nesvede. Nikoli snad jen proto, že narazí na tanky se zcela jiným pancířem, než jaká měla pražská S, ale i proto, že s podobnými premisami jako při startu letošní ligy rozhodně na scéně Champions League kalkulovat nemůže.

Pokud se Pavel Vrba s tímto vědomím vypořádá a s plzeňský kádrem, v němž chystá podle vlastních slov jen mírnou obměnu, obstojí v novém ročníku Ligy mistrů alespoň tak, jako při dvou předchozích startech, bude mít na ironii a sarkasmus zase plné právo. Nikoli domácí soutěž, ale konfrontace s pohárovou Evropou bude totiž pro trenéra jeho kalibru a ega měřítkem. Pro Viktorii zase lakmusovým papírkem vypovídajícím o tom, jaká je její skutečná fotbalová kvalita a evropská prestiž.