Rubriky:

WSM liga

Světový šampión hlásí velký návrat! Co se změnilo? Ze spoluhráčů se stali majitelé klubu, směje se

29. června 2017 06:20 - České Budějovice

Dva roky si zadák Petr Gřegořek užíval hokejového důchodu, jenže zimní sport mu postupem času začal chybět. Mistr světa z Německa tedy opět nazul brusle a v devětatřiceti letech se v prvoligových Českých Budějovicích pokusí o restart kariéry.

 

Lucie Kandlová, Právo

V roce 2015 jste hrál za Liberec. Proč jste po skončení sezóny s hokejem praštil?

Protože jsem z něj už neměl radost. Pod panem Čadou to byl dril, začal jsem chodit na tréninky jako do fabriky. Říkal si, že to nemá smysl. Bylo by to podobné, jako kdyby to v divadle nebavilo herce. Asi by žádného diváka nepřitáhli. Pak jsem na chvíli uvažoval, že se do Liberce vrátím. V závěru totiž přišel trenér Filip Pešán, u něhož jsem viděl, že by to mohlo fungovat a jak se ukazuje, tak opravdu funguje.

Přesto jste se s Bílými Tygry už na další spolupráci nedohodl.

Říkal jsem si, co když ho náhodou vyhodí a já zase budu řešit stejný problém? Asi bych se s Libercem nějak domluvil, ale jednou jsem se rozhodl, že končím, tak jsem skončil.

Není vám to s odstupem času líto? V podještědském klubu došlo k výrazným změnám, kouč Pešán ho dovedl až k mistrovskému titulu.

Trochu mě to samozřejmě mrzelo, protože v průběhu sezóny už jsem na to koukal trochu jinak. Jenže do rozjetého rychlíku bych už nenaskočil.

Jiné angažmá jste neřešil?

Ne, už jsem nic nehledal.

Co jste během dvou let bez hokeje dělal?

Chvíli jsem pomáhal přítelkyni s firmou, která působí v oblasti kovošrotu. Měl jsem na starosti provozní věci. Snažil jsem se také odpočívat. Dělal to, co mě baví.

O trenérské práci jste neuvažoval?

Nad tím jsem moc nepřemýšlel. Nevím, jestli by mě bavila. Před dvěma lety bych kategoricky řekl ne, teď už se na to dívám jinak. Ale trenéřina je řehole, není to sranda. Kluci, co tady vedou mládež, přijdou ráno na zimák a večer odcházejí domů. Víkendy jsou pryč a člověk nemá žádný osobní život. Kdybych dostal jednu třídu, kterou si piplal a byl s těmi dvaceti kluky třeba pět let a zkusil z nich vychovat aspoň jednoho dobrého hokejistu, tak dejme tomu. Ale o tom to není.

Kdy jste začal v hlavě tříbit myšlenky na návrat?

Během loňska. Začal jsem chodit na led v Milevsku, kde bydlím. Poté trénoval v Budějovicích s juniorkou, ale asi jsem to přepálil. Trénoval jsem hodně, i doma v posilovně a asi špatně. Záda nevydržela a já si říkal, že je konec. Posledního půl roku jsem se jim ovšem hodně věnoval a musím zaklepat, že jsou v docela dobrém stavu. Zavolal jsem tedy Petru Sailerovi, jestli bych to nemohl zkusit. Povídal mi, jestli máš chuť, tak pojď. Tak to zkouším. (úsměv)

Milevsko hraje krajský přebor. Nelákalo vás zahrát si pro radost právě tam?

Kluci chtěli, jenže znovu jsem narazil na stejný problém. Zápasy se hrají o víkendu a ten si chce člověk užít s rodinou a dětmi. Nehledě na to, že tahle soutěž je hrozná šavlovačka. Je to o zuby. Spousta kluků mi to rozmlouvala. A já chtěl hlavně, aby mě hokej bavil, a tam zvlášť.

Jaké se cítíte po pár týdnech přípravy s budějovickým týmem?

Zatím držím. Nekladl jsem si do budoucna žádný cíl. Chci hrát, ale jdu den po dnu. Mám za sebou tréninky na ledě a to je něco jiného než jen chodit do posilovny. Během dvou let jsem se byl párkrát sklouznout, ale nikdy nešlo o tak náročnou přípravu. Snad to nějak půjde.

V Budějovicích jste zpátky po dlouhých sedmi letech. Co všechno se v klubu změnilo?

Hlavně fakt, že moji bývalí spoluhráči jsou teď trenéři a majitelé klubu (smích). Město začalo obrovsky žít hokejem, což tehdy nebylo. Když jsme třeba hráli play off pod panem Jandačem, tak lidi chodili. Ale jinak bylo nepředstavitelné, aby jich na hokej přišlo třeba šest tisíc.

Co říká na váš návrat k hokeji rodina?

Přítelkyně je v pohodě. Kladla mi na srdce, že hlavní je, abych byl spokojený.

Byly Budějovice jediná možnost, kterou jste zvažoval?

Nic jiného by nemělo význam. S přítelkyní mám roční dítě a v Budějovicích u bývalé ženy další dvě. Malému je jedenáct, dceři skoro čtrnáct a chci s nimi také trávit nějaký čas.

Jihočeši budou mít znovu extraligové ambice. Jak vidíte jejich postupové šance?

Takhle dopředu moc nekoukám. Jasně, že by se mi líbilo po sezóně někde tři dny pařit. Šance ale člověk neodhadne. Dá se říct, že dostat se do baráže by měla být skoro až povinnost. V ní pak záleží na momentální formě, jestli má tým zraněné klíčové hráče, jak se srovná psychicky i proti komu hraje.

Kdy padne definitivní verdikt ohledně vašeho působení v Motoru?

Jestli vydržím přípravu, tak zůstanu. Zkusím třeba pár zápasů a uvidíme, jak to půjde. Určitě nechci zabírat místo mladším, když se na to nebudu cítit. A rozhodnutí musejí udělat také trenéři.

Jan Švanda, Právo

Zrušit


Časová osa: WSM liga

Filtr článků - WSM liga


Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Tabulky
  • Kalendář

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..