Článek
"V současnosti mě už trenérská práce ale neláká, ambice jsou pryč. Na střídačce jsem stál naposledy na začátku minulé sezóny v bratislavském Slovanu," přiznává Augusta, jenž se nyní snaží pomáhat synu Patrikovi (olympijskému medailistovi z Albertvillu 1992) při práci skauta pro Phoenix a je také médii často vyhledávaným hokejovým analytikem. "Na hokeji jsem poslední dobou opravdu dost často, sleduji ho pozorně na všech úrovních."
Nenechá si ujít ani prvoligové zápasy v Jihlavě, kde byl při podzimních volbách zvolen do zastupitelstva. "Dukla je mětský klub a já šel do politiky s touhou pomoci zdejšímu hokeji, aby se tu dělalo víc pro mládež a vylepšil se i slavný Horácký stadión, kde se hokej naučilo několik generací výtečných hráčů." Augusta patří mezi ně, v jihlavském dresu prožil šestnáct sezón, během nichž se osmkrát stal domácím mistrem a v roce 1991 Duklu dovedl k titulu i jako trenér. Stejný kousek dokázal o tři roky později také s Olomoucí.
Kvůli zranění přišel o zlatá mistrovství
Medaile zdobí také jeho hráčskou kariéru v reprezentaci, vedle olympijského stříbra z Innsburcku 1976 má cenný kov i ze všech čtyř startů na šampionátu, kde se vždy předvedl jako solidní levé křídlo, většinou v útoku s Ebermannem a Hlinkou, nebo ve společnosti kladenských Nováka s Novým.
"Bohužel mě zranění během aktivní kariéry hned dvakrát připravila o možnost být na mistrovstvích, která jsme vyhráli. O to víc jsem si to užil při zlatém hattricku jako trenér," vypráví Augusta. V roce 2002 však národní mužstvo pod jeho vedením prohrálo během tří měsíců ve čtvrtfinále olympiády i MS, pokaždé s Rusy, a hokejový svaz následně Augustovi neprodloužil smlouvu.
"To byly hořké chvilky, ale na působení u národního týmu mi zůstaly převážně hezké vzpomínky. V sobotu jsem si vše připomněl v jihlavském Grandu na narozeninové party s hokejovými přáteli, teď o víkendu mě čeká ještě rodinná oslava," vypráví.
