Bílé Tygry táhne góly útočník s pověstí ranaře. Nikdy jsem se nepovažoval jen za bitkaře, říká Vlach

Byl bych blázen, kdybych řekl, že ne. Z osobního hlediska prožívám nejlepší část kariéry, ale vždy jsem byl především týmový hráč. Nejlepší pocit mám, když jdete do kabiny a máte tři body. Nejhezčí období zatím bylo v mistrovské sezoně. Pochopitelně jsem však rád, že se mi daří a pomáhám mužstvu k bodům.

Jedinou novinkou byla dobrá příprava s kondičním trenérem Danem Skalickým. Nahrála tomu situace s koronavirem. Když byla omezení trénovat spolu, dostali jsme svolení najít si kondičního trenéra. S pár kluky jsem k němu začali chodit. Hlavně tedy s Tomášem Filippim, který s ním má výborné zkušenosti. Trénovali jsme spolu a vzájemně se motivovali. Ale především jsem se dostal na přesilovku a párkrát se trefil. Sebevědomí pak jde nahoru.

Odmala jsem střelu trénoval a jsem rád, že to teď můžu využít. Jako malému mi táta svařil bránu a od rána do večera jsem to na ní pral. A když něco trénujete, tak se to projeví. Na střelu si věřím. I trenéři mi říkají, že mám dobrou střelu, ať toho využívám. Mám teď prostor na přesilovce, takže se k tomu dostanu daleko víc než dřív ve hře pět na pět. Ale přistupuji k tomu s pokorou, protože vím, že se to může rychle otočit.

Byl jsem mladší a daleko víc šel do všeho po hlavě. Neříkám, že teď ne, ale emoce mě ovládaly daleko víc. Pracoval jsem na tom, když jsem byl zraněný. Šlo o špatný období mého života, ani se o něm nechci bavit... Musím to zaklepat, že jsem teď zdravý.

Góly jsem dával i v dorostu, ale pak jsem šel do Kanady a herní styl určitým způsobem změnil. Tam se musíte přizpůsobit, abyste se do týmu vůbec dostal. Když jsem se vrátil, postupně jsem začal nakukovat do A-týmu ve čtvrté lajně. Ta má za cíl hlavně dostávat do mančaftu energii. Vždy jsem se snažil týmu pomoci k vítězství, ať už ubráněným oslabením, zblokovanou střelou, někdy bitkou... Za bitkaře jsem se však nikdy nepovažoval, nikdy jsem nechodil na žádný bojový sporty.

Měl jsem štěstí, ale nikdy jsem to mimo hokej nevyhledával. Vždy zatím byly emoce na ledě. Třeba po špinavém hitu. Škola z Kanady ve vás zůstane. Nebo když jsme kolikrát byli mdlí, snažil jsem se najít cestu, jak vyhrát. Jako mladý jsem si hledal místo v týmu i takhle.