Hlavní obsah

Hadamczik hledá důrazné hráče. Tvrdosti před brankovištěm se nebojím, vzkazuje Smoleňák

Martin KézrPrávo

Na reprezentační sraz dorazil sice jako debutant, ale s vizitkou aktuálně nejlepšího střelce finské hokejové ligy. Útočník Radek Smoleňák nasázel v dresu Lahti už čtrnáct gólů a věří, že si střeleckou formu přivezl i do národního týmu.

Foto: Petr Horník, Právo

Útočník Radek Smoleňák přichází na reprezentační sraz.

Článek

„Doufám, že dokážu i v repre zahrát, na co jsem teď zvyklý. Přijel jsem plný očekávání, ale taky s pokorou," říká Smoleňák, jenž se premiérové pozvánky dočkal až ve 26 letech.

„Beru ji jako takovou malou odměnu za vydařený vstup do sezóny. Nemyslím, že by na mě ležel nějaký tlak, že musím dávat góly, ale budu se snažit zahrát tak, abych udělal radost sobě i trenérovi," přiznává odchovanec kladenského hokeje.

Na rovinu ale říká, že reprezentační myšlenky v hlavě nenosil. „To jsou věci, které člověk stejně nedokáže ovlivnit, a musel by nad tím přemýšlet pořád. Jsem ale moc rád, že dostávám tu šanci," míní robustní útočník, jenž odehrál i sedm utkání v NHL, v dresu Chicaga a Tampy.

Hlavní hokejová práce před bránou

Respektovaný je za tvrdou práci v prostoru brankoviště, kde hokej obvykle hodně bolí. „Jsem zvyklý takhle hrát a nebojím se chodit před branku. Měřím sto devadesát a mám sto kilo, takže tam je moje hlavní hokejová práce, i když někdy je to tam fakt dost tvrdé," tvrdí a pohybem jazyku jen tak mezi řečí ukáže, že má dva přední zuby umělé.

„Jestli chci být týmu prospěšný, musím před tou bránou prostě být a zkoušet se tam pobít o prostor i třeba o nějakou tu trefu do sítě," tvrdí, ale uvědomuje si, že v národním týmu může mít daleko obtížnější pozici. „Trenér mi v klubu dává velkou volnost, abych hrál, co umím. Nikdo mě ani nepeskuje, když třeba něco pokazím. Teď mi to tam opravdu hodně padá a s tím roste i sebedůvěra. Dovolíte si pak na ledě i věci, co byste si třeba jinak v životě nedovolil," tvrdí Smoleňák, jenž by měl v národním týmu mít místo na pravém křídle Nedorostova útoku.

Reprezentanti vstoupí do Karjaly už pozítří ve švédském Gävle, o víkendu pak sehrají dvě utkání v domovské hale Jokeritu. „Už jsem tam i nějaký gól dal, takže by to mohlo být v pohodě," směje se Smoleňák připravený na to, že se ocitne pod přímým dohledem řady spoluhráčů. „Máme v klubu dost kluků, kteří z Helsinek pochází. Mají mít o víkendu volno, tak říkali, že se přijedou i s dětmi podívat. Jen asi nebudou fandit mně, ale Finům," odtuší.

Spoluhráči mu k nominaci gratulovali

V klubu mu však k reprezentační pozvánce gratulovali. „Na minulém turnaji v Pardubicích byl bek Korpikari, ale jinak Lahti nikdy moc reprezentantů nemělo, takže jsou rádi. Je to i pro ně radost, že klub hraje tak dobře, že někdo z něj dostal pozvánku. Popřáli mi hodně štěstí."

Zlatou helmu, kterou nosí jakožto nejlepší střelec soutěže, si ale Smoleňák nepřivezl. „Nechal jsem ji raději ve Finsku. Ondra Pavelec mi sice radil, abych v té helmě jel na sraz a měl ji na hlavě nejlépe už v autě. Ale neposlechl jsem ho," řehtá se Smoleňák, jehož s brankářem Winnipegu pojí velké přátelství.

Před rokem si spolu během výluky v NHL dokonce zahráli v Lahti. „Měli jsme tenkrát problém s gólmanem, takže slovo dalo slovo a s manažerem jsme domluvili Pavelcovo krátké působení. Chtěl být u mě na bytě, tak jsem mu natáhl na gauč larisu, jenže on se tam vyspal jen jednou, ráno mě poslal do patřičných míst a odstěhoval se na hotel," líčí s úsměvem.

Ve Finsku se mu líbí

Tehdy se Lahti plácalo u dna tabulky, teď se i díky Smoleňákovým gólům drží na třetí příčce. „Posílili jsme obranu o zkušené beky a jde nám to o sto procent lépe než před rokem. Nejsme žádný tým ofenzivních hvězd, ale je teď dobře poskládaný a zatím šlape." Za tři roky ve Finsku si je po všech stránkách oblíbil. „Sedl mi tam život i hokej, který se hraje hodně nahoru dolů, to mi vyhovuje. Působila tam už spousta českých kluků a neznám jediného, který by si Finsko nezamiloval," líčí nadšeně.

Nebránil by se ale získat další zkušenost v Kontinentální lize, do níž už nahlédl krátce v dresu Nižného Novgorodu. „V Lahti mi nic nechybí, ale lhal bych, kdybych řekl, že si KHL nechci zase vyzkoušet. Ve smlouvě mám klauzuli, že můžu v případě zájmu okamžitě odejít."

Nejčerstvější zprávy naznačují, že ji také brzy využije. „Nepopírám, že se o něčem teď dost intenzivně jedná, ale ještě jsem nikde nic nepodepsal," přiznává opatrně. „Takže na sraz jsem dorazil pořád jako hráč Lahti a přestože se agenti asi už blíží domluvě, zatím nic není na papíře. Dokážu si představit úplně všechno na světě, takže proč by nemělo vyjít i takové přání," tuší Smoleňák brzkou změnu angažmá.

Reklama

Související témata: