Rubriky:

Tipsport extraliga

Za hokejovou dlouhověkost vděčím Hudlerovi, tvrdí Duda. Piráty se snaží vytáhnout ze dna

28. října 2018 11:11 - Chomutov

Na prahu čtyřicítky už po extralize moc nepokukoval. Veterán Radek Duda si užíval hokej v prvoligových Benátkách nad Jizerou, pak se mu však ozval chomutovský kouč Růžička a nad jeho nabídkou Duda dlouho neváhal. Důrazný útočník s pověstí rebela se prozatím na dva měsíce připojil k tápajícím Pirátům, aby je zvedl ze dna.

 

Ondřej Hájek, ČTK

Tým se sice stále krčí na chvostu tabulky, ale vám se v 39 letech návrat do extraligy vydařil. V šesti zápasech máte na kontě tři góly a dvě asistence. Jaký je váš recept na hokejovou dlouhověkost?

Šťastný rodinný život a nepřestávat se svým tělem pracovat. Ve stáří nejvíc odchází rychlost a dynamika, na kterých musím pořád makat. Dělám cvičení na hamstringy, tedy zadní stranu stehen, aby v nich zůstávala síla a měl jsem výbušnost. Samozřejmě je strašně důležité dobře regenerovat, jíst a hlavně chodit brzy spát. Když jdu do postele před desátou, je tělo v abnormální kondici. A určitě funguje i to, co mi říká můj dvaadevadesátiletý kamarád Frank z Floridy. Dát si česnek a sklenku kvalitního červeného vína. (úsměv)

Kdy jste změnil styl trénování?

Ve třiceti. Za to, že hraju v tomhle věku, vděčím dá se říct Jirkovi Hudlerovi. Tenkrát mě vzal na přípravu do Kalifornie ke kouči T. R. Goodmanovi a převrátil mi tím hokejový život vzhůru nohama. Nastal zlom v trénování a od té doby jedu v nových kolejích, i když mě samozřejmě baví si s tělem hrát a zkoušet nové prvky. Nebyl jsem nikdy líný, vždycky jsem na sobě pracoval, ale je strašně důležité vědět, jaké věci má hokejista přesně dělat.

Jaké novoty jste zařadil do tréninku?

Mnohonásobně víc jsem pracoval na kyčlích, posiloval rotátory, ale hlavně dělal na zmíněných hamstrinzích a hýžďových svalech. Pak jsem se cítil výrazně silnější, rychlejší, dynamičtější a měl větší balanc. Tohle je potřeba, abych s mladými kluky vydržel bruslit.

Pirátům jste pomohl už ke třem výhrám, doma jste navíc naposledy smolně prohráli s Třincem. Blýská se přece jen na lepší časy?

Hlavně jsme si dokázali, že známe recept na výhru. Teď je to vyloženě o tom, co obětujeme pro tým a své spoluhráče. Houslový klíč i noty jsou pořád stejné, každý zápas musíme odmakat na sto padesát procent. Ale samozřejmě, když jsem poprvé přišel do kabiny, viděl jsem, jak mají kluci svěšené hlavy.

Co jste jim v tu chvíli říkal?

Že nemá cenu být smutný. Tvrdil jsem jim, že neprohráli válku, ale jenom pár bitev. Nejsem žádný spasitel, to vůbec ne. Každý den se snažím odvést maximum, abych svoji pracovní morálkou nakazil ostatní. Snažím se dát klukům trochu energie, kterou mám. I když někdy je jí až moc, ale to se nedá nic dělat (smích). Kluci, kteří se mnou v kariéře hráli, vědí, že jsme spolu vždycky měli srandu. To je jeden z nejdůležitějších atributů, vrátit do šatny smích.

Pod Vladimírem Růžičkou jste ve Slavii kdysi slavil titul. Jak se změnil po těch letech?

Když jsem přišel, taky byl zadumaný a smutný. Bylo vidět, jak ho výsledky a aktuální situace mužstva trápí. Za ty roky se malinko změnil stejně jako já, ale v jádru je pořád stejný, jako když jsem ho poznal ve Slavii. Pro tým by udělal první poslední, žije s mužstvem, prostě super.

Po dvou letech jste skončil v druholigovém německém Freiburgu. Jaká to byla pro vás zkušenost?

Skvělá. Vzpomínám na to hrozně rád. Udělal jsem si tam spoustu přátel. S českými hráči, kteří působili v týmu, jsme si vytvořili krásné vazby. Viděl jsem, jakou mají němečtí kluci pracovní morálku. Vyhráli jsme spolu řadu bitev. V druhé sezóně jsme byli v play out a prohrávali už 0:2 na zápasy, přesto vnitřní silou sérii otočili na 4:3. Toho jsem si cenil. Jedinou kaňkou bylo, že jsme měli českého trenéra a my Češi spolu v cizině prostě na rozdíl od Švédů, Finů, Kanaďanů nebo Američanů neumíme absolutně vycházet a spolupracovat. To mě hrozně mrzí.

Jakou má druhá německá liga úroveň?

Naše první liga je rychlejší, ale tam jsou zase v prvních dvou lajnách lepší hráči. Je to umocněné, že v nich hrají čtyři cizinci, kteří musejí být špičkoví, aby tým táhli. Je spousta hráčů, kteří pak dostanou německý pas. Ale v Evropě není žádná liga lehká, každá je něčím odlišná a specifická. Největší problém Freiburgu je, že to má všude daleko. Cestování autobusem je hrozně náročné a trenér si musí pohrát s regenerací. To byl u nás trochu kámen úrazu.

Novou sezónu jste začal v Benátkách nad Jizerou, která je libereckou farmou. Jak vzniklo tohle angažmá?

Byl jsem delší dobu v kontaktu s trenérem Bílých Tygrů Filipem Pešánem. Koncem srpna jsme se s rodinou přestěhovali z Prahy do Liberce, kde doděláváme dům. Zastavil jsem se na zimáku a zeptal se ho, jestli můžu trénovat s juniory. Filip mi ale nabídl, ať se zapojím do Benátek. Naskočil jsem tam a učinil skvělé rozhodnutí. Je fantastické, jak pracuje organizace Liberce, a tedy i Benátek.

Co vás nadchlo nejvíc?

Krátké tréninky ve vysokém tempu, všechna cvičení se vám vysvětlí už v kabině a na ledě pak lítá jedno za druhým. Ale největším překvapením bylo, že na každém tréninku je pět koučů. To je prostě úžasné. Jsou energičtí, pozitivní a odevzdávají hráčům plný servis. Po tréninku s nimi zůstanou, komunikují a radí jim. A co je neuvěřitelné, nikdo na ně neřve. Všichni trenéři si vyměňují informace od žáčků až po áčko. Organizace je živá a zdravá. Radost v ní pracovat.

Jste rodákem ze západočeského Chodova, ale usadil jste se pod Ještědem. Proč právě tam?

Mně osobně už Praha poslední čtyři roky moc nedávala, v mládí jsem si ji užil dost. Našel jsem smysl života, když jsem potkal skvělou holku. Partnerka Karolína pochází z Liberce, má tam půlku rodiny, což hrálo svoji roli. Vždy jsem chtěl žít v horách, příroda je můj kamarád. Liberec navíc považuju za nejsportovnější město v Česku. Naše děti milují sport a chci jim ho co nejvíc dopřát.

Dceři Viktorii bude v prosinci sedm let, synovi Radkovi jsou skoro čtyři roky. K jakému sportu tíhnou?

Od začátku jsme je vedli k tomu, aby měli základy gymnastiky, což je výborná příprava pro jakýkoliv návazný sport. Viktorka je takový buldok po mně. Umí do toho dost hrábnout, dokud se to nenaučí. Od tří let sama plave, jezdí na kole, lyžuje a každý víkend absolvuje běžecké závody. Teď se to láme, co si vybere. Radek taky skvěle lyžuje a beru ho i na led. Oba jsou na sport šikovní.

Do Chomutova dojíždíte?

Na dojíždění to není, protože infrastruktura tady pořád nefunguje. V Chomutově bydlím s Lukášem Vantuchem, už jsme na sebe zvyklí za těch pár angažmá. Stará se o mě, dělá mi takovou mámu (úsměv). A samozřejmě taky jezdím k rodičům, kteří žijí ve Varech, kam to mám kousek. Můžu vidět i ségru.

Jan Švanda, Sport.cz, Právo

  Plzeň - Ml. Boleslav zítra 17:30
20200925T17:30:00+0200
Plzeň vs. Ml. Boleslav
Plzeň vs. Ml. Boleslav
Plzeň
Ml. Boleslav
  Zlín - Hradec Králové zítra 17:30
20200925T17:30:00+0200
Zlín vs. Hradec Králové
Zlín vs. Hradec Králové
Zlín
Hradec Králové
  Brno - Č. Budějovice zítra 18:00
20200925T18:00:00+0200
Brno vs. Č. Budějovice
Brno vs. Č. Budějovice
Brno
Č. Budějovice
O2 Sport Liberec - Litvínov zítra 18:00
20200925T18:00:00+0200
Liberec vs. Litvínov
Liberec vs. Litvínov
Liberec
Litvínov
  Olomouc - Pardubice zítra 18:00
20200925T18:00:00+0200
Olomouc vs. Pardubice
Olomouc vs. Pardubice
Olomouc
Pardubice

Časová osa: Tipsport extraliga 2020/2021

Filtr článků - Tipsport extraliga


Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Tabulky
  • Kalendář

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..