Životní střela, tady se není o čem bavit, radoval se autor vítězného gólu finále Roth

Jel jsem do pásma rovnou ze střídačky, takže jsem neviděl přesně co se stalo za brankou, jen jsem viděl Růžu (Martina Růžičku), že puk vybojoval za brankou, tak jsem nijak nebrzdil, prostě mě to tam vyvezlo a poslal jsme to tam.

Vůbec ne. Věděl jsem, kde je tak asi branka a to bylo všechno.

Chtěl jsem tomu moc věřit. Hokej je ale ošemetný, stačí jedna střela. Nebylo by dobré, kdyby srovnali na 3:3. To s námi určitě zamávalo. Super, že to tam padlo do prázdné.

Asi ano. Když jsem viděl ty pohledy v šatně, všichni kluci byli totálně vybití, ale přece jenom ta výhra nám dala nějakou energii a věděl jsem, že Liberec bude unavenější než my. Doufal jsem v to.

Ale zase jste inkasovali jako první.

To nás provázelo celé play off. Já nevím, kdy jsme vedli. Jestli jsme potřebovali dostat gól, abychom začali hrát. Ale ukazuje to tu sílu, že pokaždé když jsme prohrávali, tak jsme to nevzdali a zase to dotáhli.

Finále bylo vypjaté. Liberec se nevzdal lehce.

To je jasné, mají výborný tým a jsou pověstný tím, že dohrávají každý souboj a kde můžou, tam vyvolají potyčku. Naštěstí jsme celou sérii udrželi nervy a to byl jedna z věcí, která nám hodně pomohla.

Věděli jsme, že Liberec má výborné přesilovky a kdybychom jim je nabízeli nějakou blbostí nebo nedisciplinovaností, tak by to byl průser.

Takový klub, jakým Třinec je, bude chtít vždy hrát o mistra. A je jedno, zda to vyhlásí nebo ne. Nemá cenu se za něco schovávat, když máte našlapaný tým. O titul tady budeme chtít hrát každý rok.

Nevím, bude záležet, co tělo zvládne. Až vypne, tak vypne (smích).