Rubriky:

Tipsport extraliga

Živě

Vyhrát titul doma je jen pro vyvolené, řekl třinecký gólman Hrubec

29. dubna 2019 11:48 - Třinec

Už před začátkem play off věděl, že po sezoně se s Třincem rozloučí. Moc si proto přál končit se zlatou plackou na krku a pohárem pro extraligového mistra nad hlavou. Gólman Šimon Hrubec téhle metě podřídil vše a hokejovou pohádku dopsal až do zlaté tečky. „Obrovské zadostiučinění. Nezažil jsem v hokeji nic horšího než prohrát finále. A musel jsem to zažít dvakrát (2015 s Litvínovem, 2018 s Brnem). Teď jsme konečně to zlato pověsili na krk a jsem z toho hotový,“ přiznal reprezentační gólman, jehož další kariéra nabere směr zahraničí.

Sport.cz

Bylo těžší ustát ten tlak, když jste věděl, že z Třince po sezoně odejdete?

Moc jsem si to přál. Bylo by to pohádkové - vyhrát, doma vyhrát a odcházet s pohárem. To je něco neskutečného. Věděl jsem už delší dobu, že v Třinci končím, přestože mi nabízeli krásnou smlouvu. Ale život je krátký a za tu kariéru bych měl zkusit i zahraniční angažmá. Jestli mi vyjde, nebo ne, to nikdo neví, ale nerad bych jednou seděl na verandě, popíjel kafe a říkal si, jo to tenkrát, kdybych já to zkusil, tak jsem mohl.... Ne, teď říkám ano, já to chci zkusit. Děláme pro to, abych si nějaké zahraniční angažmá zkusil, všechno a uvidíme...

Byli jste před zápasem, ve kterém jste mohli titul získat, nervózní?

Můj velký parťák a kamarád Peter Hamerlík, který s Třincem slavil v roce 2011, mi - když jsme před čtyřmi lety hráli sedmý zápas finále s Litvínovem - řekl, že tenhle zápas bude nejtěžší ze všech. A měl pravdu. Dvakrát jsme ho tady neudělali, tentokrát jsme dali se štěstím před koncem gól, a to už jsem trošku věřil, že by to mohlo vyjít. Série byla hrozně těžká, na blázinec.

S Masarykovým pohárem pro vítěze extraligy pózuje brankář Třince Šimon Hrubec.

Petr Sznapka, ČTK

Bylo vám v play off někdy tak těžko, že jste se obával vyřazení?

V play off je hrozně moc okamžiků, kdy si říkáte, teď se to zlomilo. Kdyby Vlach za stavu 1:0 pro Liberec proměnil svou šanci, tak se to mohlo zlomit a třeba by to utkání skončilo opačně. Jedním z důležitých momentů byl i ten pátý zápas doma proti Plzni, který jsme v posledních vteřinách otočili a vyhráli. A pak ten minulý zápas v Liberci a výhra ve druhém  v prodloužení. To bylo taky zlomové. Kdybychom museli hrát ještě sedmý zápas u nich, tak popravdě nevím, zda bychom vyhráli.

Je tenhle titul nejvíce, čeho jste dosáhl?

V hokeji ano, ale trochu mě mrzí, že jsem titul nevyhrál dříve, než se mi narodil syn Adam, protože teď je on mým titulem. To, jak se na mě usměje, když přijdu domů, dá mi pusu, plácne si, to je nejvíce! Pořád na mě řve gól, což se mu snažím vysvětlit, že tohle křičet na brankáře není zrovna nejlepší. Ale má rok, takže se to dá chápat (smích). Možná škoda, že jsem ten titul nevyhrál před ním, možná bych si ho více užil, ale jsem moc rád, že se nám to podařilo. Je to ohromná věc. Jen doufám, že jednou můj syn řekne, že je pyšný na svého tátu.

Co se vám honilo hlavou v posledních vteřinách zápasu?

Podlomila se mi kolena. A šlo to až do slz. Viděl jsem, jak celý zimák skanduje. Před zápasem jsem klukům říkal, že vyhrát titul se nepoštěstí každému. A vyhrát doma, to je pro vyvolené. Nám se to povedlo. To je něco neskutečného. Bude se mi těžko odcházet, protože Třinec mi toho hodně dal. Ženu, syna, skvělé lidi, jako je Jarda Kameš nebo Peter Hamerlík, který už není jen kamarád, ale součást rodiny, protože bude kmotrem mého syna, což je nejvíc, co může být. Trochu mě mrzí, že jsme to nemohli oslavit spolu, protože mi byl oporou celých sedm let. Ale musím poděkovat i klukům, co přišli po něm - Steve (Lukáš) Daneček, který je jako parťák úžasný, a Kantis (Pavel Kantor), se kterým jsme spolu chytali od sedmé třídy. Tehdy jsme lehávali v šatně a bavili se, že by bylo fajn, kdybychom se jednou živili hokejem. A my se jím nejen živíme, ale ještě jsme zvedli pohár pro mistra ligy. Vůbec nevím, jestli jsme si mohli něco takového přát. To je vysněné.

Jak titul vnímáte z toho pohledu, že vám v dětství lékařka zakazovala hrát hokej?

To je pravda, to mě teď ani nenapadlo. Takové věci si člověk asi dá dohromady později. Vždyť já vlastně mohl klidně dělat práci, která by mě ani nebavila. To, že mě živí hokej, který miluju, je úžasné. A teď budu mít vytlučené jméno i na poháru. Ani nevím, jestli ta paní doktorka Baumanová, která mi to tehdy zakázala, ještě žije. Začínal jsem jako útočník, ale byl jsem pořád nemocný se záněty průdušek a ona mi řekla, že to nemůžu vydržet, ať jdu do branky, že tam se jen stojí. Byla to asi jedna z nejlepších rad, co jsem dostal. A udělal jsem tehdy jedno z nejlepších rozhodnutí v životě.

Jiří Tomaškovič, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Tipsport extraliga

Filtr článků - Tipsport extraliga


Podsekce:

         
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Tabulky
  • Kalendář
  • Pavouk

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..