Článek
U týmu jste působil nepřetržitě čtyři roky jako asistent hlavního kouče Vladimíra Růžičky. Našel byste hlavní body, které vedly k pádu z extraligy?
Nechci se na nic vymlouvat. Když se nám podařilo nějakým způsobem nakopnout, přišla krize. Připravovali jsme se na baráž a do toho „kauza tatarák". Těch věcí bylo na jede klub za sezonu tolik, až je to neuvěřitelné. Osobně jsem se s tím nikdy nesetkal. Prožíval jsem velké zklamání. Byli jsme totiž odhodlaní, že baráž zvládneme.
Patříte do mladší trenérské generace, přesto vás stál boj o záchranu spoustu sil?
Pro mě i z pozice asistenta na to, kolik mi je let, tedy osmatřicet, se cítím o dvacet víc. Psychicky i celkově jsem byl hodně dole.
Jaká byla reakce a odezva majitelů klubu?
To bych nechal bez komentáře.
Už se o tom dlouze psalo, ale proč si myslíte, že na úkor Chomutova postupuje do extraligy zrovna Kladno?
Byl tam faktor X Jaromír Jágr. Je to na knížku, že taková legenda se vrátí do Kladna a z postu majitele a rozdílového hráče a v podstatě i trenéra mu mužstvo šlape. Proto asi jsou zaslouženě tam, kde jsou.
Co soudíte o budoucnosti chomutovského hokeje po sestupu?
Nechtěl bych se pouštět do nějakých velkých úvah. Myslím, že bude důležité na lidech, které hokej v Chomutově zajímá, aby pracovali na sto padesát procent a pokusili se kvůli juniorům a mládeži o to, aby tady hokej pokračoval na nejvyšší úrovni.
Říká se, že když někdo padne na dno, může se jen odrazit nahoru.
Doufám, že tohle rčení a snad i pravidlo bude platit i v Chomutově. Ale nejsem ten, kdo má mluvit o budoucnosti. Jako asistent trenéra a manažer mládeže jsem se věnoval juniorům i akademii, to byla moje práce. A jak jsme ji zvládli, a co dál, na to by měl odpovědět někdo jiný.
