Článek
Jedinou kaňkou na seznamu výher kazí prohra s Libercem z roku 2005. Právě tohoto soka udolali naposled ve čtvrtfinále. Mužstvo zpod Ještědu je zatím poslední vítězný zářez na Růžičkově maršálské hokejce. Na ní také skončily Vítkovice v roce 2009, Karlovy Vary (2008), Liberec (2008), Sparta (2004), Pardubice (2003) a Znojmo (2004 a 2001).
„Nevím, proč se hráčům tohle daří. Vždycky to vychází z brankáře, to je první věc. Druhá je, že teď máme v obraně hráče, kteří to už hrají osm let, jsou poměrně zkušení. Ale zase tu máme Třetinu, Pospíšila, Svobodu, Krejčíka, kteří do toho teprve vlítli. Dobré je, že to zvládá i Míra Kopřiva (brankář), který toho v play-off moc nenahrál,“ povídá Růžička.
Trenér Slavie Vladimír Růžička diskutuje s rozhodčím.foto: Právo/Petr Hloušek
Brankáři byli v posledních dvou ročnících tématem, které se Slavii mocně hýbalo. V minulém ročníku vyzkoušela pět gólmanů, rok předtím čtyři. Nikdy žádná jasná jednička. Až letos, když přišel z Kladna Kopřiva.
Jenže na jedné straně bylo přidáno, na druhé ubráno. Když brankáři tápali, slávisté spoléhali na útok. Loni získal Roman Červenka 73 bodů, suverénně vyhrál bodování základní části extraligy. Rok předtím všem vládl Jaroslav Bednář s 68 body. Tento ročník byl nejproduktivnějším z Edenu Michal Vondrka a jeho 35 bodů, tedy poloviční čísla. V součtu všech hráčů v nejvyšší soutěži mu patřila 26. příčka.
I přesto je Slavia počtvrté v řadě v semifinále. “Ono se to nezdá, ale i ti zkušenější hráči, které máme a je jim okolo sedmadvaceti let, tak oni nikdy moc nechodili na přesilovky jako první, dneska chodí. Chvíli to bude trvat, třeba dva roky. To je případ i Michala Vondrky. Když tu byl Červenka a Bednář, tak on se tam třeba ani nedostal,“ vysvětluje Růžička, který je ale jinak spokojený. Dostal se do poslední čtyřky. Z jednoho ale přece jen roste.
Hokejisté Slavie se radují po brance Lukáše Krenželokafoto: Právo/Jan Handrejch
„Pro nás je lepší hrát oslabení. My když hrajeme přesilovku, tak já vždycky kvetu,“ přiznává kouč, který před koncem zápasu s Libercem dal jasný příkaz - puky musí chodit k bráně. Realita? „Nevím z jakého důvodu, ale my si s tím pukem pohráváme. Za to vždycky potom hráčům na střídačce vyčiním,“ přiznává.
I přesto Slavia je stále ve hře o titul a Růžička je u toho. "Zápasy v play-off, to jsou utkání na krev a kluci v kabině lezou po čtyřech. Už to někdy vypadá, že nemůžou, ale překvapuje mě, jak mají pořád chuť, jdou do toho,“ je pyšný Růžička na svoji družinu. Bez něj by to ale nešlo. A jaké je jeho tajemství? To zná jen on.
