Článek
Proč jste odešel ze švýcarského Fribourgu, už se vám tam nelíbilo?
Ve Švýcarsku se mi žilo krásně, jedním slovem nádhera. Ale na začátku května se nám narodil syn Michal. Nejlepší řešení bylo zůstat doma a s hokejem v zahraničí nějaký čas počkat, až trochu povyroste. Šlo také o dalšího syna Marcela (jeho otcem je první manžel Nikol Barinkové, bývalý fotbalista Martin Čížek – pozn. aut.), který půjde do šesté třídy, a s partnerkou jsme chtěli, aby druhý stupeň základní školy začal v Česku.
Jste rozhodnutý celé dvě sezóny hrát ve Vítkovicích a teprve pak uvažovat o dalším odchodu do ciziny?
Dneska to vidím tak, že smlouvu dodržím. Na možnost dřívějšího odchodu ale pamatuje. Je v ní klauzule, že v případě zajímavé nabídky mě Vítkovice za určitou finanční kompenzaci uvolní. Netajím, že bych rád ještě někde venku hrál, je mi teprve osmadvacet let. Rozhodně ale nikam neodejdu sám, v každém případě se mnou půjdou také Nikol, Marcel a Michal.
Na jaře jste si nechal vyoperovat z kotníku úlomek kosti. Zasáhlo to nějak kondiční přípravu?
Úlomek jsem si nechal odstranit proto, aby mě v sezóně náhodou nezačal zlobit a já kvůli tomu třeba nějaký čas nemohl hrát. Jsem rád, že jsem se tak rozhodl. Cítím se výborně. Fyzičku jsem dělal individuálně podle rad i úkolů vítkovického kondičního trenéra Igora Horyla. Důležité pro mě je, že jsem se mohl hodně věnovat malému Michalovi a vůbec obou synů si užít.
Ten úlomek kosti souvisel s naštípnutým kotníkem na jaře loňského roku v Jaroslavli?
Přesně tak. Měl jsem tehdy nastřelený kotník a zřejmě už tehdy se kůstka odlomila.
Právě kvůli tomu zranění vám ruský klub už nenabídl smlouvu na další rok a tím vás minulo tragické letecké neštěstí, při němž zemřeli všichni hokejisté Lokomotivu.
Ano, přesně tak to bylo. Dá se říct, že mi zraněný kotník zachránil život.
Zanedlouho, přesně 7. září, to bude rok, co letadlo s hokejisty spadlo. Myslíte na ně často?
Nejde na to nemyslet, k té hrůze se v myšlenkách vracím každý den. Stále je to čerstvé a já pořád nemůžu uvěřit, že je to pravda. Všechny ty kluky jsem znal a 7. září loňského roku jsem se vlastně podruhé narodil.
