Článek
Na čtvrtečním tréninku jste po pár minutách zamířil do kabiny. To neznačí dobré vyhlídky na váš start v šestém finálovém zápase...
Zkoušel jsem to na půl plynu, ale z té nohy se nedá odrazit. Pořád mě v ní píchá, a kdybych se odrazil naplno, tak si to asi urvu. Trenér Růžička se mě při tréninku ptal, tak jsem mu říkal, že to je špatné, a on mě radši poslal z ledu, aby se to zbytečně nezhoršilo. Ještě pojedu za fyzioterapeutem Pavlem Kolářem, ale to by se asi musel stát zázrak, abych hrál. Asi je to ztracené, tříslo se nespraví za tři dny. Ale na případný sedmý duel by byly další dva dny volna navíc, třeba bych to stihl.
Před pátým zápasem zněla v kabině píseň Hany Zagorové, která je prý vaší oblíbenkyní. Moc štěstí vám ale nepřinesla, když jste se zranil...
Ale přinesla, když jsme vyhráli. O mně je známé, že mám rád starší fláky, tak si kluci ze mě dělají srandu. Teď doufám, že nám ještě dvakrát pomůže. (úsměv)
Jak tedy budete prožívat zápas v hledišti, budete nervóznější než na ledě?
Když člověk hraje, tak to většinou nevnímá. Budu nervózní. Na uklidnění si připravím něco tekutého. (smích)
Jak vás Pavel Kolář léčí?
Byl jsem na nárazovém ultrazvuku, různě mi to rovná. Pomáhá mi to, protože v klidu už tříslo necítím jako den po zápase. Na ledě je to ale pořád špatný... Mám letos smůlu, že když se z jednoho zranění vyhrabu, přijde další. Nejdřív ruka, pak mezižeberní sval, v play-off rameno a teď tohle.
Věříte, že byste se stihl dát dohromady do mistrovství světa v Lotyšsku?
Jasně že bych chtěl jet. Ale zbývají ještě tři týdny, kdyby bylo tříslo v klidu, mohlo by se dát dohromady.
