Článek
V Pardubicích jste odehrál jedenáct sezón, slavil s nimi tři mistrovské tituly. Proč jste nakonec upřednostnil nabídku rivala z Hradce?
Četl jsem na to už spoustu negativních reakcí, které mě mrzí. Já měl prostě nabídku z Hradce a Pardubice v té době pořád bojovaly o udržení v extralize. Jednání s Hradcem probíhala velmi dobře. Věděli, že jedním okem sleduju, jak si vedou Pardubice. Nechtěl jsem dělat voly ze všech lidí okolo. Kontaktovala mě i Sparta, ale agentovi jsem rovnou řekl, že budu hrát buď v Pardubicích, nebo Hradci. Z obou měst to mám kousek domů.
Nabídku z Pardubic jste také obdržel?
Ano, ale bylo to takové, jako když máte nabídku z nějaké práce, která může krachnout. Kluci bojovali o záchranu a neměli nic jistého. Nechtěl jsem, aby Pardubice spadly. Fandím jim, znám tam spoustu lidí, ale podepsal jsem smlouvu v Hradci. Roli sehrála i trenérská dvojice, s Václavem Sýkorou a Pavlem Hynkem jsem v minulosti spolupracoval.
Jaké čekáte reakce fanoušků, až přijedete na zápas do Pardubic?
Určitě mě nebudou vítat s oslavnými transparenty, ale já nikoho nezradil. Třeba ve fotbale se taky přestupuje ze Slavie do Sparty a naopak. Chápu, že mezi fanoušky panuje rivalita, ale já to takhle vůbec neberu. Derby proti Hradci jsem za Pardubice v extralize nikdy neabsolvoval. Když jsem odcházel do Nižněkamsku, Hradec v ní ještě nebyl. Pro mě byla největší rivalita, když jsem hrál za Pardubice proti Spartě.
V Hradci jste v minulosti už krátce působil. Vzpomínáte si ještě na toto období?
Ano, bylo to asi před šestnácti lety, kdy jsme tady zachraňovali první ligu. Přijel jsem tehdy na pár zápasů z pardubické juniorky spolu s Petrem Průchou, Pepou Vítkem a Jakubem Bartoněm. Jsem zvědavý na hradecké fanoušky, těším se na atmosféru.
Proč jste se vůbec rozhodl pro návrat do Česka?
Neplánoval jsem už zůstat v Rusku za každou cenu. Kvůli rodině a dlouhému cestování jsem nechtěl skončit třeba ve Vladivostoku nebo Chabarovsku. Taky jsem kladl důraz na to, abych nešel do týmu, který skoro každý rok řeší existenční problémy. Na konci tohoto ročníku jsem si říkal, že bych možná v Jekatěrinburgu ještě rok dal. K týmu ale v průběhu sezóny přišel nový trenér Krikunov, který řekl, že chce svoje lidi. Tím pádem to skončilo a já oznámil agentovi, aby mi hledal angažmá v Čechách.
Jak s odstupem času hodnotíte poslední dvě sezóny, jež jste strávil v Avtomobilistu?
První byla v pohodě. O té druhé nemůžu říct, že by byla tragická, ale nepovedlo se nám postoupit do play off. Přitom tým hodně posílil. Všichni si mysleli, že sezóna bude ještě lepší.
Jak se vám v Jekatěrinburgu žilo v porovnání s Nižněkamskem?
Je to velké město, kde najdete v podstatě všechno. Bydleli jsme v centru deset minut od velkého obchoďáku. Zároveň mi to trvalo deset minut na zimák, takže z tohoto pohledu to byla absolutní pecka. Naopak Nižněkamsk je jedno z nejmenších měst na mapě KHL. Navíc průmyslové. Stojí tam jedna obrovská fabrika a kolem jsou paneláky. Když šel člověk do restaurace a ta byla zavřená, jinou poblíž nenašel. Musel tedy jet taxíkem jinam.
Manželka s dcerou Viktorií byly v Jekatěrinburgu celou dobu s vámi?
Ne, loni ještě jezdily hodně, ale letos začala dcera chodit do školy. Měsíc a půl byly v Rusku, pak zase odjely. Byly tam na střídačku.
Jak jste to řešili z hlediska výuky?
Manželka se koukala na internet, co brali, a učily se spolu. V první a druhé třídě to ještě jde, pak už je to těžší.
Jak trávily volný čas, když jste byl s Avtomobilistem na sérii zápasů na ledě soupeřů?
Když to dovolovalo počasí, chodily na procházky po okolí a pak bohužel byly doma. Neměli jsme totiž auto a taxíkem se moje žena bála jezdit. Když bylo minus třicet stupňů, mohl člověk akorát dojít do obchoďáku nakoupit. To jste za pět minut zmrzlí na kost, ať si obléknete cokoliv. Možná jedině si vzít vybavení, co mají horolezci v Himálaji, ale to ve městě vypadá divně (smích).
Co vás v Jekatěrinburgu nejvíce zaskočilo?
Fascinovalo mě, že jim z kohoutku neteče pitná voda. Když bude člověk běhat týden na záchod, tak si na tu vodu pak asi zvykne. Ale oni ji nepijí. Buď mají doma pod umyvadlem nějaké čističky, nebo tam funguje dovážka vody. Jako je třeba v Česku auto s mraženým zbožím Family Frost. A jednu nepříjemnou zkušenost jsem měl i s místním zdravotnictvím.
Jakou?
Dcera jednou chytla zápal plic. Celí vyklepaní jsme ji s manželkou vzali k doktorovi. Ten jí udělal snímek plic, ale chyběl mu popisovač. Poslal nás proto do jedné nemocnice, že tam bude. Nebyl. Doktorka se mě jen zeptala, jestli chceme dceru hospitalizovat. Tak jsem zaplatil nadstandard – dvě postele s umyvadlem. Dcera dostala kapačku. Manželka tam s ní zůstala nějakých pět dnů, přičemž po třech dnech nikomu nebylo divné, že dávali jídlo jen dceři a žena nedostala. Ale malou nakonec vyléčili, dopadlo to naštěstí dobře.
Jaký dojem na vás udělala KHL?
Nemyslím si, že je výrazně rychlejší. Všude na světě se plus minus bruslí stejně. Možná jsou Rusové šikovnější, ale záleží také na týmu. V Česku tým z předkola Chomutov prošel až do semifinále, kde trápil Liberec. V KHL se to stát nemůže. Prvních šest míst v konferencích jsou dané a o zbylé dvě pozice v play off se pere šest mužstev.
Jací byli fanoušci v Jekatěrinburgu?
Je tam kotel, ale vyprodáno bylo asi dvakrát za sezónu. Město má přes milión obyvatel a toho vyžití je tam prostě víc. Lidi k tomu hokeji úplně netíhnou. Když to srovnám třeba s Novosibirskem, kde je hokej na prvním místě. Tam je narváno, řev, super atmosféra.
