Článek
Už při rozcvičce měl Holík rozporuplné pocity. „Od zlínských hráčů jsem slyšel různá slůvka, takové hecování v dobrém. Stejně mi ale přišlo divné, že nemám žlutý dres a stojím proti klukům, které znám spoustu let," přiznal. Za skalp klubu, v němž od žáčků působil, musí podle hokejových tradic přispět do klubové kasy. „Jasně, že něco dám, ale předem jsem radši nic nesliboval, abych to nezakřiknul," líčil.
Těšilo ho vítězství, svůj výkon ale nazval jako na houpačce. „Občas jsem tam vymýšlel věci, které bych na ledě neměl dělat. Třeba jednou křížnou přihrávkou jsem vyloženě soupeři namazal a dokonce jsem nechtěně podepsán i pod jediným gólem v naší síti," líčil Holík, jenž při přetlačované se zlínským Sedláčkem u boleslavské branky ucítil nějaký dotek. „Nevěděl jsem, jestli to bylo tělo soupeře nebo kotouč. Když pak sudí u videa uznali gól, bylo mi jasné, že mě trefil puk, protože jinak by šlo o vysokou hokejku soupeře," vykládal.
Nechtěl si připouštět zvláštnost tohoto souboje pro sebe. „Neřekl bych, že ty moje hlouposti přímo vyplynuly z nějakých emocí, že jsem hrál poprvé v životě proti Zlínu. Spíš bych vinil ruce a hlavu, přitom fyzicky jsem se cítil na ledě hodně dobře," mínil Holík, jenž přiznal, že po utrpěném začátku sezóny v Čerepovci hokejově pookřál, když dostává v Boleslavi velký pozor.
Zlín sice přijel s rozjetou sérií čtyř vítězství, jenže zranění gólmanské jedničky Kašíka při rozcvičce mu vrazilo kudlu do zad. „Toho jsem si ani nevšiml," přiznal Holík. První třetinu hosté prohráli na střele 4:19 a nabrali třígólové manko. Když se pak zmohli na čestný úspěch, tak hned po dvaceti vteřinách zase inkasovali. „Tím jsme je zlomili definitivně," věděl Holík.
