Článek
Jak dlouho trvalo od první myšlenky na hvězdnou rozlučku po její realizaci?
Ta první myšlenka proběhla už vloni, akorát jsme chtěli, aby to bylo v televizi a tehdy ještě nebyl sportovní kanál, tak jsme to nechali na letošek, kdy už funguje ČT 4. Poslední půlrok mám okolo toho dost běhání...
Rozlučkové exhibice v Česku tradici příliš nemají, neměl jste obavy z toho, že se pardubická hala nezaplní?
Já v zaplnění haly původně vůbec nedoufal! Počítali jsme maximálně s pěti tisíci diváky, a to jsme zpočátku mysleli, že vstupné bude zdarma i k sezení.
Koho se vám nepodařilo sehnat a koho z účastníků si naopak nejvíc vážíte?
Určitě mě mrzí, že se nakonec nemohli zúčastnit Selänne a Koivu, naopak mám velkou radost, že dorazí Jari Kurri. Přijedou i největší české hvězdy, Jaromír Jágr slíbil účast a dorazí i Dominik Hašek, i když bude jen na lavičce.
Jaká bude společenská část programu? Co se chystáte Finům ukázat?
Dlouho jsme se neviděli, takže určitě zajdeme někam na pivko a poklábosíme. Oni tady nebudou poprvé, milují Prahu, takže určitě budou chtít vidět i památky. Jsou připraveny i autogramiády, takže ten čas využijeme maximálně.
Začal jste s blížící se exhibicí chodit častěji trénovat?
Já se udržuju po celý rok, chodím do posilovny i na fotbálek, ale není to klasické zápasové tempo. Teď jsme si objednali ledovou plochu navíc, snad budu stačit.
Stejně jako při finské exhibici si zahrajete se synem. Jak se vyvíjí jeho kariéra?
Něco v něm určitě je, o nikom se ale nedá říct, že bude stejný jako táta. Má všechno ve svých rukou, je důležité, aby měl štěstí na trenéry, jako jsem měl já.
A mladší syn?
Ten jde teprve do přípravky.
Dokážete odhadnout, co s vámi udělá, až před zaplněnou halou bude ke stropu haly stoupat váš dres s číslem 91?
Pro mě to má hlavní význam, že už s ním nebudu moct hrát (smích). Určitě to bude dojemné, mám to za sebou už ve Finsku, které bylo pro mě druhým domovem, tentokrát to bude doma-doma.
Když budete rekapitulovat kariéru, na které období budete vzpomínat nejraději?
Každá sezóny měla své. Určitě byl důležitý rok 1987, kdy jsme s Pardubicemi vyhráli titul mistra, byla to taková odměna za sedm let práce. Dost dobré byly i první sezóny ve Finsku, kam jsem odcházel ve třiceti letech, vyhráli jsme s Jokeritem titul, a to mě nastartovalo na dalších deset let.
K Finsku máte vřelý vztah, napadlo vás někdy, že byste se tam usadil?
Rozhodně ne, doma je doma. Ale jezdím tam každý rok.
Čím si vás helsinský Jokerit tak získal?
Stejně jako v Pardubicích je tam nejlepší publikum, troufám si říct v Evropě. O to krásnější je, že v obou halách bude u stropu viset můj dres.
K hokeji už vás ani na nižší úrovni nezlákají, jako se to povedlo vloni Vrchlabí?
Tam to bylo na žádost manažera. Všechno je možné, ale dělám asistenta trenéra u pardubického dorostu, to mě dost vytíží.
Takže svoji hokejovou budoucnost vidíte na pozici trenéra?
Studuju trenérskou dvojku. Hokej jsem dělal vrcholově 25 let, člověk je tím poznamenaný, má trochu i znalecké oko.
Když vám ale v Pardubicích před dvěma lety nebyla prodloužena smlouva, nabídku na trénování mládeže jste odmítl.
V té pozici jsem ale přemýšlel ještě jako hráč. Podle fyzické kondice jsem cítil, že na to ještě mám, tak jsem hledal alternativu, jak si ještě zahrát.
Měl jste v úmyslu stavět i hotel poblíž pardubické ČEZ Arény. Jak se projekt vyvíjí?
Projekt byl opět oživen, našly se dvě dobré firmy, s jejichž pomocí by se mohl realizovat. Teď jsme ve fázi vyjednávání.
