Článek
Ale nezoufá si. „Poslední dobou jsme začali hrát lepší hokej, dojmy jsou pozitivní.“ Začátky ovšem byly drsné. Nároční kluboví šéfové chtějí totiž pouze vyhrávat. „Victoria cup jsme bohužel nezískali, i když jsme měli Rangers na lopatě,“ mrzí Rolinka, který tak brzy po startu sezóny musel na pohovor s manažerem.
„Jako cizinci jsme cítili tlak, kromě Honzy Marka nikdo z nás nehrál dobře.“ Obránce Karel Pilař už měl dokonce namířeno domů, ale nakonec v Magnitogorsku zůstal. „Nebudu lhát, že neznám podrobnosti, ale zeptejte se na to radši Karla,“ uhýbá Rolinek.
Poslední dobou už se mu dýchá lépe, dokonce je s osmi góly druhým nejlepším střelcem týmu. „Na ulici mě ale nikdo nepozná. Fanoušci to sice sledují, jenže vyprodáno bylo zatím jen jednou, a to ještě na Ligu mistrů.“
Hokej se hraje jen v čele tabulky
O KHL se v souvislosti s herní úrovní mluví v superlativech, není to však podle Rolinka vždycky tak růžové. „Když se sejdou týmy z popředí tabulky, hraje se perfektní hokej jako v nároďáku. Ale mužstva ze spodu tabulky, to je šílený. Oni ani moc nebruslí a nejhorší na tom je, že my se jim pak přizpůsobíme...“
Před odjezdem do Ruska byl v klidu. „Jarda Kudrna mě na všechno připravil, takže jsem se nebál vzít do Magnitogorsku rodinu. Naše manželky jsou tam dost pohromadě, je tam i Lucka Marková. Moje žena bere Rusko v klidu.“
Na Ural to má sice necelých 100 kilometrů, ale do velkých výletů se Rolinek nepouští. „Týden jsme s týmem na cestách, týden doma. Jenže před zápasem musíme stejně na bázu.“ Jednu návštěvu si ale neodpustil. „Je to jen sto metrů za naší halou přes řeku. S rodinou jsme se fotili u cedule, kde je nápis: Tady začíná Asie.“ Prý na památku, přesto Rolinek věří, že v Rusku ještě nějaký čas vydrží. „Do konce sezóny mám smlouvu, nebráním se zůstat.“