Článek
"Během mistrovství jsem začal být na tým pyšný a po zisku stříbra o něm mohu říci, že byl i velmi úspěšný," říká Hadamczik. Má ale vůbec chuť případně pokračovat u národního mužstva? "Na tu otázku je brzy, máme jen pár hodin po turnaji.
Teď musím připravit zprávu pro výkonný výbor svazu a uvidím, jaká bude odezva. Zda budou spokojeni s tím, co tady hráči předváděli, nebo co jsme dělali my za práci, a od toho se bude odvíjet další.
Pro mě byl cenný celý rok, co jsem mohl pracovat s reprezentací." Národní tým pod Hadamczikem dosáhl nejen na 2. místo při mistrovství světa, ale přivezl také bronz z olympiády. "Nechci to nějak srovnávat, obě ty medaile mají svou hodnotu a já je považuji za úspěch.
Podoba nového týmu se rodila těžce
V Turíně byli nejlepší čeští hráči, ale nebyl čas s nimi nějak koncepčně pracovat. Naopak na mistrovství jsme vezli dost nezkušený výběr, jehož podoba se rodila těžce a moc se mu nevěřilo, ale já jsem zvyklý celý trenérský život, ať už kdysi v klubech nebo naposledy u dvacítky, mužstvo budovat. Věděl jsem, že jdeme správnou cestou a hráči mi tu důvěru vrátili, když v Rize předvedli ohromnou vnitřní sílu.
"Povedené výsledky reprezentace v Lotyšsku přičítá Hadamczik tomu, že se podařilo skloubit zkušené osobnosti jako jsou Výborný či Kaberle s mladými hokejisty typu Erata, Michálka či Plekance, kteří mají chuť a elán.
"Vznikla bezvadná parta, v kabině panovala úžasná atmosféra. Dali jsme šanci novým hráčům, kteří vedle opor výkonnostně vyrostli. Patnáct kluků ze soupisky bylo poprvé na mistrovství a získali zkušenosti, které se nedají nikde koupit. Český hokej má v dalších letech na kom stavět, o tom jsem přesvědčený a na to, jak mužstvo drželo pohromadě, nezapomenu celý život."
Šampionát hodnotí už jen kladně
Na trenérovi bylo vidět, že si šampionát v Rize užíval. "Mám hodně příznivých ohlasů z domova, snad jsme lidem v Česku udělali radost a užili si ty naše nejcennější vítězství, ať už nad Kanadou nebo ve čtvrtfinále s Ruskem a v semifinále proti Finsku," říká nadšeně.
V prvních okamžicích po finálové prohře se Švédy byl ale trochu zklamaný. "Protože vždycky chcete vyhrát, ale musíme být soudní a přiznat, že soupeř byl lepší. Když pak šel rychle do dvougólového vedení, my jsme už neměli dost sil na překonávání jeho defenzívy, protože kluci neměli z čeho brát a sotva tahali nohy," doplňuje Hadamczik.
Šampionát ale hodnotí jen kladně. "Abych pravdu řekl, nevybavuji si žádný kritický moment na turnaji, i když mě třeba mrzelo, že jsme přes výraznou převahu jen remizovali s Lotyši nebo si porážkou s USA přisoudili pro čtvrtfinále asi nejtěžšího možného soupeře v podobě Ruska," ohlíží se Hadamczik a přiznává, že samozřejmě chtěl postoupit z prvního místa ve skupině.
Hokej chce na pár dnů pustit z hlavy
Hned ale klade otázku: "Co je větším úspěchem: Bez porážky vyhrát skupiny a pak vypadnout, nebo obráceně? Jsem strašně šťastný, že se nám povedla druhá možnost. Mužstvo šlapalo a bylo to jistě pro ně i pro mě osobně mimořádně silný zážitek se vším všudy.
Mě zůstane z Rigy v paměti hodně pozitivní dojem," tvrdí Hadamczik, jenž teď chce alespoň pár dnů pustit hokej z hlavy. "Pojedu domů do Kravař a budu oslavovat v našem malém městečku. Známí mi volali, rychle přijeď, užijeme si to."
Nejpozději začátkem června by mělo být jasno, zda Hadamczik dostane důvěru pokračovat i v příští sezóně, která vyvrcholí mistrovství světa v Moskvě a Petrohradu. "Výkonný výbor má právo říci mi děkuji, pak se sbalím a odejdu. Šampionát v Rize mě ale nabil ohromnou energií a třeba se otevře možnost jednání o další spolupráci," uzavírá trenér.
