Článek
Hned jste měl jasno, že se k reprezentaci připojíte?
Okamžitě, protože zahrát si na mistrovství beru jako poctu. Loni jsem ho musel vynechat, o to víc jsem se teď těšil. Ve Philadelphii mi žádné problémy nedělali, ani k tomu nebyl důvod, protože jsem nebyl zraněný.
Stačil jste si po skončení klubové sezóny odpočinout?
Deset dní jsem hokej pustil z hlavy, měl jsem ho už docela dost. Teď jsem do něj zase nabral tu správnou chuť.
Panovalo velké zklamání, že se Philadelphii nepodařilo dostat do bojů o Stanley Cup?
Nespokojení jsme byli všichni. Jádro týmu máme pohromadě šest let a už je na čase dostávat se pravidelně do play off a vyhrávat v něm série. Vždyť posledních pět let pravidelně končíme už po základní části nebo v prvním kole play off. Teď jsme měli dobře našlápnuto, jenže v lednu jsme chytli sérii proher a pak už bylo pozdě se z toho vyhrabat.
Do toho přišel na začátku dubna kolaps gólmana Michala Neuvirtha během zápasu s New Jersey. Byl jste vyděšený, když se z ničeho nic skácel k ledu?
Bylo to strašný. Ani se nedá popsat, co se ve mně v ten moment odehrávalo. Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat. Dohrát třetinu bylo náročné, všichni jsme byli v nejistotě, co s Michalem je. Moc se mi ulevilo, když jsem o přestávce viděl, že už mu je líp.
Příjemnější starosti jste řešil v listopadu, když jste se dočkal prvního potomka, syna Jakea. Změnil se vám od té doby život?
Najednou se mi změnily priority. Když přijdu ze zimáku domů, o hokeji tolik nepřemýšlím.
Probíráte péči o děti i se svými spoluhráči a krajany z Flyers? Vždyť Michal Neuvirth brzy bude otcem a Radko Gudasovi se před týdnem narodilo druhé dítě, syn Kvído...
Je zajímavé, že se to sešlo takhle během jednoho roku, a probíráme to. Minulý týden jsem se byl na malého Kvída podívat a je to celý táta (směje se). Teď jdou ale děti stranou, jsem připravený pomoct národnímu týmu k úspěchu.
Mužstvo vypadá se šesti posilami z NHL silně, že?
Může být plus, že máme šest kluků z NHL, ale když si vzpomenu na zlaté mistrovství 2010, tam jsme byli z NHL jen čtyři. Hlavně musíme udělat dobrou partu, pak může přijít úspěch.
Letos se boje o medaile uskuteční v Kolíně nad Rýnem, kde česká republika před sedmi lety získala svou poslední zlatou medaili na MS. Vzpomněl jste si na šampionát?
Hned se mi vybavily vzpomínky a jsou krásné. Strašně rychle to ale letí, vždyť už od toho uběhlo sedm let. Je načase zase udělat nějakou medaili.
Už se těšíte na první duel MS s Kanadou, kterou reprezentují čtyři hráči z Flyers?
Strašně si ty zápasy užívám, vždycky je speciální nastupovat proti spoluhráčům z klubu. Jen doufám, že Kanadu porazíme.
Základní skupinu odehrajete v Paříži. Navštívil jste ji někdy?
Párkrát už jsem v ní byl na tenisovém French Open a musím říct, že je jedním z mých nejoblíbenějších měst. Neberu to tak, že je Francie nehokejová země. Když jsme hráli před čtyřmi lety mistrovství ve Stockholmu, chodilo na nás 1500 diváků. Horší to teď být nemůže.
Z terorismu strach nemáte?
Samozřejmě to není nic hezkého, nemůžete nad tím ale takhle přemýšlet. Každý ví, co se ve Francii děje, tak doufejme, že si to organizátoři turnaje pohlídají a žádný průšvih nenastane.
