Článek
„Ať to byla předloni Moskva, před rokem Paříž nebo letos Herning, pokaždé ta porážka bolí. I když postupně zklamání odezní, nedá se říct, že by se z toho člověk jen tak vyspal," říkal Pastrňák. „Je to hrozné, že právě čtvrtfinálové zápasy nám poslední dobou nevychází. Asi je prostě nedáme hlavou. Moc nad tím přemýšlíme a rozebíráme na poradách vše z různých stran, místo toho, abychom si v klíčový moment šli zahrát hokej, jak ho umíme," přemítal.
V klíčové bitvě turnaje dokázal americký tým podle Pastrňáka hrát uvolněněji a ze začátku i daleko odvážněji. „Nemůžeme si dovolit pustit Ameriku do vedení 2:0 v první třetině. Měli jsme moc velký respekt a dotahování skóre nás pak stálo spoustu sil. Kdybychom to ale dokázali úplně překlopit a jít i do vedení, mohl se soupeř zlomit. Bohužel to bylo jinak a pak už čas běžel rychle," uvažoval hráč Bostonu, jenž v dějišti šampionátu prožil báječný týden.
„Byla tu super parta. Proti Rusákům jsme to krásně urvali, i když my s Krejčou na ně šli vlastně z letadla. Pak jsme měli tři slabší soupeře, kdy jsme si pohlídali roli favorita, to taky v minulosti nebývalo běžné. Vše jelo po správných kolejích, chtěli jsme se konečně dostat i přes čtvrtfinále a zahrát si o medaili. Bohužel to ani letos nevyšlo. Takže je definitivně po sezóně, nastal čas odpočinku a léčení šrámů na těle i na duši," uznal Pastrňák.
