Článek
Cítíte, že letos jste byli zisku cenného kovu daleko blíž než doma v roce 2015?
Určitě, těžko se mi pro to vůbec hledají slova. Byli jsme neskutečně blízko medaili, jenže nedopadlo to, což je pro všechny strašně hořký.
Co scházelo, abyste dopadli lépe?
Celý turnaj jsme hráli dobrý hokej, šli jsme za úspěchem jako tým. Pamatuju si, že jsme v Praze v semifinále ani v utkání o třetí místo nedali gól. Tady jsem ale věřil do poslední vteřiny, že to dáme, protože jsme si to zasloužili určitě víc než Rusové.
Rok u hokejové reprezentace mi vzal bronzovou medaili a dal mi zpět českou hrdost, hodnotí Miloš Říha
<a href="http://www.sport.cz/">SPORT.CZ</a>
Proč to tedy nevyšlo?
Měli jsme mraky šancí, ale nepovedlo se dát ten gól navrch. Přitom jsme Rusko jasně přestříleli. Řekli jsme si něco před zápasem. Jsem pyšný na celý tým, jak jsme se stmelili, i když to bohužel nedopadlo, jak jsme všichni chtěli.
Vnímal jste výraznou roli, kterou jste dostal v národním mužstvu?
Měl jsem velký prostor na ledě a s tím i větší zodpovědnost. Hrál jsem s výbornými křídly s Vorasem (Jakubem Voráčkem) a Froldou (Michaelem Frolíkem). Moc jsem si to užíval, góly jsme dávali a jsem moc rád, že jsem na šampionát jel.
Přistupovat k nájezdům nějak speciálně není dobré. Zbytečně bych si na sebe vytvářel tlak, říká Šimon Hrubec
<a href="http://www.sport.cz/">SPORT.CZ</a>
Takže vám zůstane i bez medaile na bratislavský šampionát hezká vzpomínka?
Hodnotím to celé pozitivně. Na každý náš zápas tady byla výborná kulisa, o to víc jsme si to mohli užít, i když teď se to všechno pod dojmem zklamání hodnotí trošku hůř, když nám nic necinká na cestu domů.
