Článek
Sedí vám tahle proměna? Nebyl byste radši, kdyby se NHL trochu vrátila v čase?
No, mě to mrzí, ta stará NHL mi vyhovovala víc, bohužel. Nevím, jestli je to majiteli, manažery, nebo hráčskou asociací, že se to tak mění a jsou draftovaní kluci, kteří odstupují od fyzické hry. Ale takový je vývoj. Když chci v lize být, tak se musím vyvíjet taky a pokračovat v tom, v čem moje hra funguje.
Dnešní NHL občas vypadá jako rychlobruslení, je složité se tomu přizpůsobit?
Hokej se vyvíjí hlavně do rychlosti. Kluci, co byli se mnou draftovaní, tak měli všichni přes 80 kilogramů, teď jich má na draftu osmdesát tak půlka. Jde hlavně o techniku, pracuje se na změnách směru. Jde spíš o rychlostní vytrvalost, než vytrvalost.
| Gudasovy statistiky | |||
|---|---|---|---|
| Zápasy | Body | Trestné minuty | |
| 2013–14 | 73 | 22 | 152 |
| 2014–15 | 31 | 5 | 34 |
| 2015–16 | 76 | 14 | 116 |
| 2016–17 | 67 | 23 | 93 |
| 2017–18 | 70 | 16 | 83 |
Co si tak říkáte, když proti vám jedou všichni tihle mladí rychlíci jako McDavid, Gaudreau, nebo Matthews?
Když se na mě rozjede McDavid, tak si říkám: „A do prdele, už zase". (směje se) Záleží ale, v jaké je to situaci. Když takový hráč vyrazí od vlastní brány, tak potřebujeme někoho, aby ho naháněl, ono se to pak na modré blbě chytá.
Takže jde o to vyčíhnout si správný moment, kdy vyrazit proti.
Zase takový rychlostní rozdíl to není, když se hraje 5 na 5. To spíš v prodloužení, kde hráči pak jedou v plné rychlosti. Ale těch kluků, co jsou hodně rychlí, je spousta, nejsou to jen ti, které jste jmenoval. Třeba tady ten Wagner z Los Angeles, toho skoro nikdo nezná, a přitom je rychlejší než McDavid.
Díky posledním změnám stylu hry v NHL se z vás ale stal všestrannější hokejista, ne? Už přece nemáte jen nálepku drsného muže, který kolem sebe šíří strach.
Stoprocentně už to není jako před deseti lety. Domluvili jsme se s kondičními trenéry, změnil jsem váhu, řekli mi, co ode mě čekají a jakou budu mít roli. Ale že bych nehrál do těla, nebo nechodil na přesilovku, to zase úplně ne. Změnil jsem detaily, byli jsme v kontaktu s kondičním i během léta a zatím to funguje.
Gólmani Flyers si na tréninku často stěžovali, že vaše rány od modré dost bolí, neměl byste se v zápasech trochu víc nutit do střelby?
Táta mi taky radí, abych víc střílel. Ale já se nutím docela hodně, jenže soupeři už o tom vědí a jsou dost blízko, když dostávám puk. Na tréninku už ale naše gólmany šetřím. Jen když přijde někdo nový, nebo nějaký amatér si zachytat, tak mi to občas ujede...
Táta (bývalý vynikající obránce Leo Gudas) vám na dálku pořád udílí rady?
No jo, to se nezmění. Ale já jsem za to rád. Spolupracuju s tátou i s Romanem Hamrlíkem. Oba měli dlouhou a úspěšnou kariéru, jeden v Evropě, druhý v zámoří, takže jsem rád, když mi pomůžou.
Looking Gud, Radko. #PHIvsLAK | #LetsGoFlyers pic.twitter.com/sSG8IebDvz
— Philadelphia Flyers (@NHLFlyers) 2. listopadu 2018
Váš otec teď působí v hokejově dost netradiční destinaci. Jak se mu líbí v Rumunsku?
Loni vyhrál (s týmem Csíkszereda) rumunskou ligu. Letos jsou první v rumunské a vpředu i v maďarské lize. Mají tam k hokeji dost jiný přístup a poslouchají ho. Táta si nenechá nic moc líbit. Řekne jim, co si myslí, a na to generální manažeři, majitelé a sponzoři v Česku nejsou úplně zvyklí. To mu doma trochu uškodilo, ale v Rumunsku to berou. Když se jim hráči nelíbí, tak je prostě vyhodí. Takže tým dělá, co táta chce a jsou taky letos na dobré cestě.
Jenže vy jste s Flyers sezonu zase tak oslnivě nerozjeli, čím to je?
Není to úplně optimální, ale sezona je ještě mladá. Určitě flintu do žita házet nebudeme, jsme docela mladý tým, který potřebuje udělat kroky, co budou vést k výhrám. Zatím nás ale každá blbost v oslabení stojí gól. V přesilovce se taky tolik nedaří, tak jsme to nějak proházeli. Trochu se hledáme v téhle sezoně, není to tak, že bychom se sešli, hodili si to doprostřed a dali si trénink. Příprava je trochu ostřejší, i kvůli té naší bilanci, ale žádnou paniku není třeba šířit.
Jakub Voráček říkal, že už došlo i na obligátní posezení týmu u piva.
No jo, měli jsme mítink po zápase a pak jsme letěli rovnou do Kalifornie. Zašli jsme na pívo a stmelili to trošku. Taky jsme se pohádali lehce a vysvětlili si dost věcí.
Loni to bylo podobné.
Přesně tak, poslední dvě sezony jsme to tak měli, že jsme třeba prohráli čtyři zápasy a pak šest v řadě vyhráli. Nechci říct, že to není neobvyklé, ale posledních pár let se to stávalo. Nevím, jestli ten tým unáší tyhle stavy, kdy prohráváme o gól, pak máme dvě šance a neproměníme je, dostaneme další gól a všichni se to snaží utrhnout. Spíš potřebujeme týmovou pohodu. Musíme si víc věřit, že když budeme dodržovat systém, tak se nám to podaří vyrovnat.
Těšíte se vždycky na tripy po odlehlých destinacích?
Teď je mi to asi jedno, protože rodinka je v Čechách. To byl možná důvod, proč jeli pryč, jsme deset dnů na cestách. Ale zase se víc vyspím.
Vaši spoluhráči Jakub Voráček i Michal Neuvirth mají také malé děti, je někdy šance, že vás někdo potká na společné procházce s potomky po Philadelphii?
Moje žena se ségrou (Karolína Gudasová je Neuvithovou manželkou) spolu tráví hodně času. Žijeme ve stejném baráku. Máme tam ve třetím patře bazén, saunu, vířivku, blízko je menší park, houpačky pro děti. Stává se hodně, že když má Kuba syna u sebe, tak jsou taky spolu. A když někam jdeme, tak většinou celá skupina, takže je klidně možné, že nás ve Philly potkáte pohromadě.
